Duch v algoritmu
Jak umělá inteligence oživuje Byzanc 19. století
Obecně rozšířený obraz Byzantské říše je často značně stylizovaný: luxusní, statická a dekadentní civilizace, obydlená svůdnými císařovnami nebo mnichy a duchovními zaseknutými v nekončících rituálech. Tento pohled má málo společného se středověkou realitou; jde o moderní konstrukci, vzniklou v západní Evropě 19. století a protkanou orientalistickými fantaziemi.
Evropská představivost vytvarovala Byzanc do exotické „jinakosti“, aby utvrdila svou vlastní ideologickou identitu; vznikla estetika, která v umění dané doby našla značnou odezvu. Tato historická předpojatost, z kolektivní představivosti navzdory akademické kritice nikdy zcela neodstraněná, našla nový silný motor: generativní umělou inteligenci. Zadání (prompt) typu „historicky přesná byzantská císařovna“ na platformách ChatGPT, Google Gemini nebo Midjourney málokdy přinese věrohodný výsledek. Naopak získáte skrumáž stereotypů z 19. století: ženy zdobené šperky a pózující v neurčitých prostředích východních paláců.
Nejde o kreativní selhání, je to naprosto předvídatelný výsledek. Generativní umělá inteligence minulost nevymýšlí, ale zesiluje vzorce, jež nachází ve svých trénovacích datech. Náš digitální ekosystém je nasycený zastaralými vizuálními klišé, navázanými na výraz „byzantské“. Tyto obrazy jsou pak opětovně absorbovány do nových datových sad, což posiluje stejné stereotypy a zkresluje kolektivní paměť vytvářením rekurzivní smyčky.
Akademické modely používané k interpretaci Byzance v 19. století lze zpochybňovat a vyvracet. Dnes je však naše chápání minulosti stále více tvarováno také neprůhlednými algoritmy, které kritickému zkoumání odolávají. Úkolem vědců a vědkyň už není pouze kritizovat zděděné narativy. Je nutné se také postavit též tiché a automatizované logice, jež jim nyní dává nový a trvalý život. •
Autor je historik umění.
Z angličtiny přeložila Zuzana Urbanová.
