Překvapení v Koloseu
O domnělém úspěchu turecko-italské kulturní diplomacie
Kdybychom zavřeli oči a uslyšeli slovo Řím, asi každému z nás by v jedné z prvních myšlenek či obrazů vyvstalo Koloseum. Jeden z novodobých divů světa a jedna z nejnavštěvovanějších památek Věčného města. Není proto divu, že i mé kroky vedly při návštěvě Říma do Kolosea. Přestože se fronta návštěvníků někdy line kolem celé památky, podařilo se mi projít všemi bezpečnostními kontrolami bez delšího čekání.
Stavba Flaviovského amfiteátru, jak se Koloseum původně nazývalo, byla zahájena kolem roku 70 n. l. za římského císaře Vespasiána, dokončena roku 80 za císaře Tita, ale některé úpravy byly prováděny ještě za vlády Domitiana v letech 81 až 96. Jméno Flaviovský amfiteátr je odvozeno od flaviovské dynastie, z níž tito římští panovníci pocházeli. Podle jedné z teorií se název Koloseum začal používat později a byl odvozen od třicetimetrové bronzové sochy císaře Nerona (Colossus Neronis), která stála nedaleko amfiteátru. Dnes ze sochy zbyl už pouze podstavec a samotné Koloseum je také jen částečně dochované. Poškodila ho především zemětřesení, některé jeho části pak byly použity jako stavební materiál jiných římských památek, například baziliky svatého Petra ve Vatikánu.
Při průchodu širokými zaklenutými chodbami si dnes těžko představíme, že byly kdysi malované freskami. Možná jen davy návštěvníků mohou lehce nastínit, jak ohromná byla kapacita této stavby. Když člověk vystoupá do druhého patra, otevře se před ním stálá expozice Koloseum vypráví svůj příběh. Modely ukazují, jak stavba pravděpodobně vypadala krátce po své výstavbě nebo že byla inspirací pro Mussoliniho Palác italské civilizace. Při oslavách svatého roku 1675 (slaví se každých 25 let – oslavy vycházejí taktéž na rok 2025) navíc papež Klement X. na počest všech na tomto místě umučených křesťanů prohlásil Koloseum za svatyni a v centru arény nechal postavit kříž. V řešení byly také plány na výstavbu křesťanské kaple v aréně – tento projekt se nikdy neuskutečnil, avšak jeho zmenšenou formu si také můžeme prohlédnout v druhém patře Kolosea.
Když jsem pokračovala dál v cestě týmž patrem, narazila jsem na další, v tomto případě dočasnou výstavu o nedaleko stojícím Trajánovu sloupu. Svým zpracováním mě mile překvapila, jelikož výstižně propojovala historii, historické stavitelské techniky a dějiny umění. Jednotlivé detailní reliéfy obtáčející sloup byly zvětšeny, natištěny na panely a jejich instalace prakticky zakryla nosné zdi samotného Kolosea. Jako doprovodnou část výstavy divák mohl zhlédnout film o stavbě Trajánova sloupu s detailním vysvětlením jednotlivých vyobrazení.
Koloseum jsem navštívila znovu za několik měsíců. A tentokrát mě čekalo velké překvapení – výstavu o Trajánovu sloupu vystřídala jiná, zaměřující se na Göbeklitepe, památku tisíce let i kilometrů vzdálenou. Toto archeologické naleziště na jihovýchodě Turecka nedaleko syrské hranice je známé zejména pro monumentální megalitické stavby a reliéfní zobrazení savců, hmyzu, ptáků či abstraktních symbolů z 10.– 9. tisíciletí před naším letopočtem. Charakteristickými jsou pro toto naleziště pilíře ve tvaru písmene T, převážně na nich se dochovaly zmíněné reliéfy. Výstava se částečně snažila přizpůsobit rozmístění panelů archeologickému nalezišti, například panely s informacemi byly vytvořené právě do písmene T a na některých byly natisknuté symboly. Návštěvník má možnost prohlédnout si tři kamenné repliky zvířecích soch nebo reliéfů, dále fotografie z místa samotného nebo se podívat na 3D rekonstrukce i krátký film. Nemohla jsem se však ubránit otázce, proč je zrovna výstava o Göbeklitepe umístěna uvnitř římského Kolosea, a neuspokojila mě ani informace na první výstavní tabuli, že se jedná o významné památky světového dědictví. Výstavu jsem prošla poměrně rychle, jelikož mě videa, tabule s popisy nebo „interaktivní tunel“ s hvězdnou oblohou příliš nezaujaly. Vrátila jsem se ale k poslední tabuli, která mou pozornost přece jen čímsi upoutala. Dočetla jsem se, že výstava byla vytvořena za spolupráce s tureckým ministerstvem kultury a turismu, tureckou ambasádou v Římě a Turkish Airlines.
V článcích, které jsem našla, byla výstava prezentována jako velký úspěch kulturní diplomacie. Chvála směřovala k vytvoření velmi poutavé expozice, jež přenesla Göbeklitepe do Kolosea a má za cíl zvýšit povědomí veřejnosti o důležitosti záchrany světového archeologického dědictví. Nechyběla ani informace, že repliky soch převezly zadarmo Turkish Airlines nebo že si lidé na vernisáži mohli pochutnat na chlebu z pšenice vyprodukované v Göbeklitepe, na baklavě, takzvaném tureckém potěšení (lokum), a dalších pokrmech turecké a italské kuchyně.
Myšlenka zvýšení povědomí o archeologickém nalezišti Göbeklitepe je sama o sobě hezká, avšak zakomponování této výstavy do Kolosea mi přišlo poněkud nucené. O to více ve srovnání s předchozí výstavou o Trajánově sloupu, která je atraktivní a dokáže nalákat i ke čtení informací na tabulích. Zpracování druhé výstavy se povedlo znatelně méně, bohužel jí neprospěly ani prostory Kolosea, kde se celá instalace jevila zmatečně. Věřím, že jinde by vynikla více, ačkoliv pravděpodobně za cenu méně početného publika. Následující dočasná výstava, která vystřídá tu nynější, se snad opět přiblíží spíše té o Trajánovu sloupu. •
Autorka je studentka dějin umění.