Ženy u oltáře? Samozřejmě!
O raně křesťanských zobrazeních velikonoční liturgie
Na nádherně vyřezávané oválné slonovinové krabičce nazývané pyxis se dochovalo zobrazení pěti žen účastnících se raně křesťanské liturgie. Krabička vznikla kolem roku 500 a dnes se nachází v Metropolitním muzeu v New Yorku.
Ženy při velikonoční liturgii u Ježíšova hrobu, slonovinová krabička, kolem roku 500, přední a boční strana © Circular Box (Pyxis) with the Women at Jesus' Tomb, The Metropolitan Museum of Art, volné dílo
Řezbář vyobrazil dvě ženy, které stojí po obou stranách oltářního stolu a mávají kadidelnicemi, a další tři ženy se zvednutýma rukama a přicházející k oltáři v procesí. Podle výsledků výzkumu publikovaného v roce 2024 v časopise Metropolitan Museum Journal zachytil řezbář výjev velikonoční liturgie u oltáře Ježíšova hrobu v nejproslulejší svatyni křesťanů – v Chrámě Božího hrobu v Jeruzalémě.
Ze srovnání s popisy poutníků a s dalšími artefakty vyplývá, že na pyxis je nejstarší a nejpřesnější znázornění svatyně, kterou císař Konstantin nechal postavit okolo jeskyně, do níž bylo po ukřižování údajně položeno Ježíšovo tělo. V Jeruzalémě krabičku nejspíše získal poutník, který ji pak věnoval jistému kostelu ve Španělsku, kde sloužila jako nádoba na eucharistický chléb pro nemocné nebo na olej používaný k pomazání novokřtěnců. Rituál, jenž je na ní vyobrazen, pravděpodobně představuje velikonoční liturgii, během níž se přehrával příběh z Nového zákona o Máří Magdaléně a dalších zbožných ženách, které přišly k Ježíšově hrobu na Velikonoční pondělí a byly prvními svědky zmrtvýchvstání, jak je popsáno v evangeliích (Matouš 28, 1–20, Marek 16, 1–10, Lukáš 24, 1–11, Jan 20, 1–18).
V pozdějších staletích začal ve Středomoří hrát roli těchto žen mužský klérus a mniši, avšak nejstarší rukopis, řecký text datovaný do roku 1122, nazývaný Typikon, který líčí velikonoční liturgii u Ježíšova hrobu v Jeruzalémě, popisuje do detailu liturgickou roli dvou žen, které se nazývaly nosičkami myrhy a během velikonočních obřadů kadidlem okuřovaly Ježíšovu hrobku. Podle Typikonu vcházely do kostela na velikonoční vigilii a znovu na velikonoční ráno v procesí kléru a v podstatě vykonávaly roli jáhenek, vykuřovaly kadidlem během bohoslužby a vcházely do jeskyně, aby i tam vykuřovaly a pomazaly vonnými mastmi skalní výběžek, na nějž, jak se věřilo, bylo položeno Ježíšovo tělo. Během velikonoční ranní bohoslužby, která v té době byla nejdůležitější křesťanskou slavností, tyto ženy hrály roli Máří Magdalény a druhé Marie, které podle popisu evangelií jako první uviděly zmrtvýchvstalého Krista.
NAKONEC ZMIZELA I VŮNĚ
Velmi ranou tradici zobrazování žen s kadidelnicemi při velikonoční liturgii u Ježíšova hrobu, kterou vidíme na slonovinové krabičce, dokládají i další důkazy. Zobrazení dvou žen kráčejících k Ježíšovu hrobu, kdy jedna mává kadidlem a pravděpodobně Ježíšovu hrobku vykuřuje a druhá nese nádobu zřejmě s olejem, aby pomazala skalní římsu, jak je popsáno v Typikonu, nacházíme v rukopise datovaném do konce 5. století a na ampulích na svatý olej vyrobených pro poutníky do Jeruzaléma během 6. a 7. století.
Taktéž rukopis datovaný do období kolem roku 1000, v němž se dochoval deník španělské řeholnice a poutnice Egerie z konce 4. století, popisuje klérus vykuřující těžkými mraky kadidla jeskyni s Ježíšovou hrobkou i prostor kolem ní. Přestože rukopis s Egeriiným deníkem nezmiňuje pohlaví kléru, nabízí se vzhledem ke stáří rukopisu myšlenka, že kopisté z jejího popisu zmínku o ženách odstranili, aby text přizpůsobili pozdější praxi. V každém případě následující opisovači upravili scénu popisující Ježíšovu matku Marii pálící kadidlo v kadidelnici u Ježíšovy hrobky: pouze nejranější verze rukopisu, datovaná do 5. století, obsahuje tuto scénu celou. Pozdější kopista zachoval postavu Marie pálící kadidlo u synovy hrobky, ale vynechal kadidelnici. Následující kopista vynechal jak kadidlo, tak kadidelnici, ale zachoval vůni kadidla. A další nezmiňuje ani vůni. Je tedy možné předpokládat, že během sedm století dlouhého předávání Egeriina deníku došlo k podobnému vypuštění informace o přítomnosti žen. Jestli původně Egeria ženský klérus zmínila, odpovídal by její popis vyobrazením žen s kadidelnicemi u Ježíšova hrobu v dalších textech a na uměleckých předmětech včetně slonovinové pyxidy.
Měly ženy významnou roli v liturgii i v jiných chrámech a během jiných svátků? Nejstarší dochovaná zobrazení osob u kostelního oltáře se nacházejí na dvou předmětech nalezených v minulém století a datovaných většinou badatelů do raného 5. století. Na obou jsou vyobrazeni muži nalevo od oltáře a ženy napravo. První výjev je vyřezán na slonovinovém relikviáři, který se dnes nachází v Benátském archeologickém muzeu. Ačkoliv původně nebylo sporu o tom, že zobrazuje muže a ženu u oltáře, scéna utrpěla značnou dogmatickou reinterpretaci a její výklad byl vatikánskými archeology změněn poté, co v ní badatelé rozpoznali výjev z konstantinovské Baziliky svatého Petra v Římě. Druhý výjev je vytesán na vápencové chórové přepážce, dnes v istanbulském Archeologickém muzeu, a pravděpodobně znázorňuje liturgii v Chrámu Boží moudrosti v Konstantinopoli. Tyto předměty spolu se slonovinovou pyxidou (která je nejstarší a zobrazuje u kostelního oltáře pouze ženy) jednoznačně ukazují, že v důležitých chrámech napříč Středomořím byla účast žen při liturgii běžná. •
Autorka je historička.
Z angličtiny přeložila Karolina Foletti.