Budečská tragédie zamrzlá v čase
O nepoučitelnosti člověka rozumného
Blízko středočeského hradiště Budeč, jednoho z hlavních center raných Přemyslovců, konkrétně v poloze Na Týnici, objevili na začátku osmdesátých let minulého století archeologové pod vedením Ivana Krutiny z Archeologického ústavu ČSAV hromadný hrob nejméně třiceti tří a možná až šedesáti dospělých lidí, kteří velmi pravděpodobně zahynuli násilnou smrtí. V hrobě, jenž byl datován do desátého století, byly jen tři ženy a žádné děti.
Ivan Krutina v roce 1992 publikoval o nálezu krátkou zprávu, dál se však tématu nevěnoval. Pozornost veřejnosti ani médií nález nevzbudil, přestože šlo o nejrozsáhlejší doklad organizovaného násilí na území celé raně středověké Evropy.
„Pozornost veřejnosti ani médií nález nevzbudil, přestože šlo o nejrozsáhlejší doklad organizovaného násilí na území celé raně středověké Evropy.“
Zevrubného zpracování se tomuto výjimečnému objevu dostalo až o mnoho let později. Ujal se ho archeolog Ivo Štefan z Ústavu pro archeologii Filozofické fakulty Univerzity Karlo‑ vy, který své závěry publikoval (ve spolupráci s Ivanem Krutinou) v roce 2009 v časopise Památky archeologické. Nyní probíhá komplexní interdisciplinární analýza hrobu i přilehlého pohřebiště. Možné rozklíčování historické události, která zůstala stranou zájmu dobových kronikářů a zapisovatelů dějů minulých, patří k úspěchům české archeologie.
Příběh je pevně spjat se zmíněným významným raně středověkým přemyslovským hradem Budeč, naleziště hrobu leží asi dvě stě metrů západně od něj. V písemných pramenech se hradisko zmiňuje jen sporadicky, a to v souvislosti se založením kostela sv. Petra knížetem Spytihněvem I. někdy v rozmezí let 895 až 915. Dalším zdrojem informací jsou svatováclavské legendy. V legendě Crescente fide Christiana se uvádí, že mladého Václava poslal jeho otec Vratislav na hrad jménem Budeč, aby se tam cvičil v žaltáři. Obecně lze říci, že lokalita byla pravděpodobně spjata s mocenským zázemím, potažmo s vojenskou družinou loajální knížeti Václavovi, která patrně po jeho zavraždění ve Staré Boleslavi (29. září 929/935) věrně hájila odkaz svého mrtvého knížete. Po násilné uzurpaci moci (pro raný středověk tak typické) potřeboval nový kníže Boleslav I. zlikvidovat i ta nejmenší centra odporu. Jedním z takových míst mohla být Budeč.
Co přesně na Budči archeologové objevili a jak to souvisí s mocenskými boji uvnitř špiček přemyslovské dynastie? Masový hrob nepietně deponovaných třiatřiceti až šedesáti jedinců (minimální a maximální počet mrtvých je stanoven na základě počtu dochovaných lebek a kostí postkraniálního skeletu) byl vyhlouben do již zaniklé, neúplně zanesené obytné zemnice. Archeologové při odkrývání hrobu postupně nacházeli shluky lidských kostí bez anatomického pořádku, ale také části koster v řádné anatomické poloze. Některé skelety nesly jasné stopy po dekapitaci. Na kostech i lebkách antropoložka Miroslava Blajerová zaznamenala stopy traumat ve formě sečných, impresních i řezných zásahů. Na základě stavu a vzájemných poloh kosterních pozůstatků lze předpokládat, že uložení těl do hromadného hrobu proběhlo nějakou dobu po úmrtí zmasakrovaných osob, výsledky forenzního šetření předpokládají interval dva měsíce až několik let. V hrobě byly identifikovány pouze tři ženské lebky, ostatní jedinci byli antropometrickými metodami určeni jako muži v dominující věkové kategorii dvacet až čtyřicet let, nadprůměrné výšky a mohutnosti, což by odpovídalo představě pohřbu padlých obránců hradu.
Určení datace hrobu napomohly i nalezené keramické střepy, osm drobných esovitých záušnic nalezených u jedné z ženských lebek a radiokarbonová metoda – analyzovány byly vzorky dvou stehenních kostí. Dolní časová hranice leží v první třetině desátého století, horní hranice je kladena k roku 990.
Všechna zjištění nás vedou do krutých dob státotvorného desátého století, do let krátce po zavraždění knížete Václava jeho bratrem Boleslavem. Nejistotu a násilí popisují i historické prameny té doby, v díle Crescente fide Christiana legendista píše: „Tenkrát snad hned se chvatně rozběhli do města Prahy, povraždili všechny jeho přátele a pronásledovali kleriky.“ Velmi podobné pasáže k této události lze najít i v Kristiánově legendě. Hromadný hrob z Budče může být tedy interpretován jako místo posledního odpočinku padlých obránců hradu, věrných politickému odkazu knížete Václava. A možná i několika civilních obětí včetně zmiňovaných tří žen, které mohly být, pokud by přežily, Boleslavovi v budoucnosti nebezpečné, snad proto musely zemřít také. Budečská tragédie zamrzlá v čase se zdá být reliktem jedné historické události zachycující postupnou (místy krvavou) proměnu nevelkého středočeského knížetství ve významný raně středověký státní útvar. •
Autorka je archeoložka.