Dne 24. dubna 1915 začala mladoturecká vláda deportovat arménské intelektuály z Konstantinopole. Odstartovala tak proces eliminace arménské, řecké a asyrské populace z Osmanské říše, dnes známý jako arménská genocida.
Přesně o padesát let později se vzpomínkový den v Jerevanu změnil na masový protest. Shromáždění požadovalo uznání arménské genocidy Sovětským svazem, výstavbu pomníku, ale také navrácení ztracených území v Turecku a Ázerbájdžánu. K formulování svých nároků použil dav sovětskou rétoriku. Poukazoval na pokrytectví sovětské vlády, která se prezentovala jako vítěz nad fašismem, ale ignorovala genocidu na vlastním národě. O dva roky později už na kopci Cicernakaberd stál podivný památník, který zhmotňuje hybridní sovětsko-nacionalistickou politiku šedesátých let 20. století. Každý rok se tu 24. dubna tisíce Arménů světa účastní vzpomínkového procesí, na němž se aktivně podílejí i vládní a církevní představitelé země. Turecká vláda dodnes odmítá genocidu uznat.•
