Podívej se do stromu a přečti si příběh
Z výzkumu dějin olivovníků na Krétě
Když jsem přijela na stipendium do Spojených států, udělal na mě dojem proslov tehdejšího ředitele institutu Dumbarton Oaks Jana Ziolkowkého, který mimo jiné řekl, že cílem stipendia je vytvořit nám takové prostředí, abychom přinesli něco nového, že se nemáme omezovat, autocenzurovat a máme myslet out of the box.
Dnes je svět velmi složitý. Ztrácíme přehled, co souvisí s čím a co závisí na čem. Proto je třeba svět poznávat, hledat, jak a co se vyvíjelo, jak jsme dospěli do dnešní situace. Má smysl přivolat na pomoc archeologii, která se na svět dívá v dlouhé perspektivě a může rozlišit zákonitosti od náhod, opakované vzorce chování od excesů, najít pravidelnosti ekonomických systémů, ekosystémových změn apod. Na místě je i optimismus: lidské společnosti se dokážou vypořádat se složitými podmínkami. Ne vždy, ale právě tehdy, pokud přemýšlejí out of the box. Tehdy přicházejí na řadu inovace, rezilience, překonání krize, konjunktura.
Tváří v tvář složitým existencionálním otázkám, jako například kdy kulturní systémy kolabují, zda je možné zastavit vymírání druhů či za jakých podmínek jsou lidské společnosti rezilientní, jsou mobilizovány nové metody a metodologické postupy. Tyto problémy není možné vyřešit prostřednictvím starých metod, jež se zaměřovaly na hledání odpovědí na lapidárnější otázky z dob, kdy svět vypadal v pořádku, na otázky holocenního světa. Do archeologického balíčku nástrojů proto antropocén přináší nové metody: izotopové analýzy osvětlující složení stravy a mobilitu, analýzy DNA lidí, zvířat i mikroorganismů či nejrůznější chemické analýzy půdy detekující činnost člověka. Dobře, ale jak do archeologického bádání zapadají stromy, byť letité?
Olivovník je jedním ze stromů zásadních pro ekonomiku středomořské oblasti. Poskytuje plody na olej, ale také stavební a palivové dřevo. Olej má využití od kuchyně přes medicínu a kosmetiku po třeba svícení. Rostlina je nenáročná na vodu. V současnosti tvoří olivovníky monokulturu v mnoha oblastech Středomoří. Například na Krétě se střídají ohromné oblasti pokryté olivovníky a ohyzdné plochy plastových pařníků. Tyto stromy jsou vysázené na 65 procent zemědělsky obdělávatelné půdy a úřady jich evidují na 35 milionů. Takto si však ostrov nemůžeme představit v žádné z minulých dob. Obyvatelé ostrova museli nutně udržovat potravinovou soběstačnost a monokultury nebyly možné. Olivy zabíraly zhruba desetinu obdělávané půdy. Největší podíl patřil obilovinám, následovaly luštěniny, pak vinná réva a ovoce, ořechy. Své místo mělo průběžné pěstování zeleniny. Vzhledem ke své dlouhověkosti a zvyšující se výnosnosti s věkem byly olivovníky součástí rodinných majetků, dědictví, věna, svatebních a křestních darů.
Na Krétě existují dva olivovníky (ve vesnicích Kavousi a Ano Vouves), jejichž stáří pravděpodobně dosahuje až pěti tisíc let. Určit přesný věk olivovníku je však velmi složité: strom nenarůstá v pravidelných letokruzích a kmen uhnívá, takže postupem času je z něj vlastně jakási skořepina. Věk se tedy modeluje pomocí algoritmů, které počítají s průměry a obvody kmene a také průměrnou masou narostlého dřeva za rok.
V krétské krajině jsme si začali všímat věkovitých stromů mimoděk, v rámci jiných archeologických projektů. Nakonec se tato – zpočátku trochu náhodná – činnost stala pilířem velkého projektu, který přeměnil olivovník na regulérní archeologický pramen. Základní myšlenkou je, že olivovník, který i dnes rodí plody, se těší péči po celou dobu své existence, protože jinak by už dávno zplaněl. Zachovalý starý strom tedy musel být nedílnou součástí ekonomiky konkrétního rodu. Každý rok k němu lidé chodili, starali se o půdu, dodávali vláhu v případě extrémního nedostatku, česali úrodu a čistili strom od uschlých větví. Kolem něj vysazovali další rostliny, nejčastěji luštěniny nebo vinnou révu, které poskytovaly výživu stromům i obyvatelům. Tak se dělo po staletí, díky čemuž jsou letité olivovníky svědky kontinuity lidské kultury. Člověku jde mráz po zádech, představíme-li si, že ke stromu každý rok po tisíciletí chodí lidé, mezi nimiž je i nějaká genetická kontinuita. A mezitím běží „velká“ historie, jež však pro danou rodinu tváří v tvář svému stromu má pramalý význam. Císaři se mohou vraždit, vláda může padnout, ale olivovník musí prospívat, musí přežít, musí se zajistit kontinuální péče. Z toho vyplývá, že dokumentace a datování letitých stromů detekuje, jak a kdy byl daný prostor využíván.
Pro náš projekt jsme vybrali jako pilotní region oblast ierapetrské úžiny spojující Krétské a Libyjské moře. Centrální částí probíhá pás úrodných usazenin, kolem kterých se tyčí vysoké skalnaté hory směrem na východ. Z nich vyvěrají prameny a sezónní řeky poskytující vodu zemědělským prostorám. Na západě se zvedá terasa bloku vulkanických hornin s usazeninami, jež jsou vhodné pro výrobu keramiky. Klasické archeologické metody potvrdily intenzivní osídlení v této oblasti již v období raných zemědělců minimálně před sedmi tisíci lety.
Naše překvapení bylo velké, když jsme zjistili, že se v námi zvoleném regionu pohybují místní aktivisté, kteří se systematicky zabývají tradičními zemědělskými metodami, s týmž záměrem, jako byl ten náš: zmapovat letité olivovníky, aby se ochránily před těžbou dřeva, kterou vyvolala ekonomická krize. Spousta věkovitých stromů už byla bohužel vykácena. Naše projekty jsme tedy propojili a stromy mapujeme společnými silami. Úkolem archeologického týmu je mapování, historické intepretace, vedení databáze a provádění prvních experimentů s radiokarbonovým datováním nejstarších stromů. Aktivisté pak olivovníky osazují identifikačními tabulkami a pečují o opuštěné dřeviny. Připravujeme také manuál a osvětové akce pro aktivisty z dalších regionů. Momentálně jsme na prostoru zhruba 470 km2 zaevidovali na 270 stromů. Nejstarší z nich pamatuje dobu před pěti tisíci lety.
Z našeho výzkumu vyplynulo několik zajímavých závěrů, které bychom z jiných archeologických pramenů zjistit nedokázali. Například, když se Kréta stala arabským emirátem (824–961), bylo v oblasti Ierapetry vysázeno početné množství olivovníků, i když archeologicky jsme prokázali pouze ojedinělé lokality. Křesťanská historiografie toto období interpretuje jako dobu temna. Arabské prameny naopak říkají, že Kréta tehdy představovala velmi bohatý ostrov, kde kvetlo zemědělství, ale také vzdělanost. Růst olivovníků nám nyní dokládá investiční zemědělské aktivity.
Stejně pozoruhodné je, že olivovníky pokrývají celé historické období od doby bronzové do současnosti. I když stromů starších než tisíc let je méně, prakticky neexistuje století, kdy by nebyly vysazovány. Až se nám podaří zmapovat větší oblasti, bude možné generovat i mnohem obecnější výsledky. Olivovník je kulturní plodina poskytující informace o kultuře i krajině, je to archeologický pramen. Ve vyrovnaném ekosystému s bohatou biodiverzitou je důležitý nejen pro ekonomiku ostrovní populace, pomáhá také udržovat vodu v půdě a v atmosféře.
Krétské olivovníky byly součástí venkovské energetické rovnováhy, která byla stabilní po tisícovky let. Její narušení ohrožuje samotný život na ostrově. Když se vylidní venkov a potraviny se přestanou produkovat udržitelným způsobem, nastaví společnost hodiny časované bombě svého vlastního zániku. I to je závěr, který může přinést archeologie! Proces likvidace tradičního vztahu obyvatel s půdou, se stromy a s krajinou probíhá právě teď, kdy se Kréta stává primárně centrem masového turismu, průmyslového zemědělství a investic do produkce energie bez ohledu na kulturu a krajinu. •
Autorka je archeoložka.