Od pěstního klínu k umělé inteligenci
Obecná teorie artefaktu a lidského světa v kostce
Jedna z pozoruhodných vědeckých teorií o lidském světě se nazývá obecná teorie artefaktu. Pokud jste o ní ještě neslyšeli, není to vaše chyba. Touto teorií se totiž explicitně nezabývá žádná konkrétní vědní disciplína. Neexistuje-li pro ni správná škatulka, neexistují ani specializované ústavy či univerzitní katedry, kde by se systematicky studovala. Nejsou tudíž k dispozici ani žádní odborníci, kteří by ji vysvětlovali široké veřejnosti – zůstává tak víceméně neznámá.
Již na tomto místě by se netrpělivý čtenář mohl ptát po smyslu čtení o něčem, čím se téměř nikdo nezabývá. Pokusím se ho však přesvědčit o důležitosti teoretizování o artefaktech a jeho strategickém významu pro rezilienci lidské společnosti. Tato teorie nám totiž pomáhá lépe pochopit, jak hlubokými transformacemi dnes lidstvo prochází, respektive co pro nás tyto změny znamenají. K danému tématu se vyjadřuji z pohledu archeologie, která se orientuje především na specifické artefakty pocházející z minulosti. Při neexistenci speciálního vědního oboru zaměřeného na artefakty obecně se však archeologie může stát dobrým východiskem i pro formulování širší výpovědi o významu artefaktů nejen v minulém, ale i v současném či budoucím lidském světě.
JAK PŘEŽÍT
Slovní spojení „lidský svět“ je pro nás klíčové, neboť si jím kolíkujeme interpretační pole, v němž se budeme pohybovat. Lidský svět je komplementární k přírodě a je tvořen dvěma základními prvky – artefaktem a člověkem. Jeden bez druhého nemůže (prozatím) existovat a dosud tvoří neoddělitelnou jednotu. Zkuste si představit, že by se najednou z vašeho okolí ztratily veškeré artefakty, tedy ony předměty, které lidské bytosti záměrně čili intencionálně vytvořily či fyzicky zpředmětnily, aby jim sloužily k nějakému účelu. Okamžitě by zmizelo křeslo, ve kterém sedíte, dům, ve kterém žijete. Bez potřebných medikamentů by vám nebezpečně stoupl krevní tlak. Ve světě oproštěném od artefaktů byste zůstali nazí a bezbranní, vydáni napospas přírodním živlům a dravé zvěři. Moderní člověk by bez svých artefaktů dlouho nepřežil, a to proto, že již nepatříme přírodě a přírodní svět jsme díky svým artefaktům dávno opustili. Bez artefaktů bychom tedy nebyli tím, čím jsme – lidmi žijícími ve svém vlastním světě, který s pomocí artefaktů aktivně a vědomě utváříme.
Zásadní význam artefaktů v dějinách lidstva si uvědomil již Friedrich/Bedřich Engels (1820–1895), souputník Karla Marxe, který napsal kolem roku 1876 rozsahem nevelkou, přesto zásadní stať s názvem Podíl práce na polidštění opice (Einteil der Arbeit an der Menschwerdung des Affen). Podle ní lidé ovládli přírodu díky práci. Učinili ji pro sebe užitečnou, čímž se principiálně odlišili od zvířat. Práce podle Engelse počíná zhotovením nástrojů, které nejsou ničím jiným než významnou podskupinou artefaktů. Nejdříve to byly nástroje k lovu a rybářství, zároveň však i první zbraně sloužící k zabíjení jiných lidí. Charakter práce i spektrum artefaktů se měnily z pokolení na pokolení, k lovu přibylo zemědělství a tkaní textilií, hrnčířství, pak kovovýroba, transport atd. A nakonec i parní stroj, který spustil průmyslovou a následně i sociální revoluci. Dále Engels před sto padesáti lety nedohlédl. Již tehdy mu však bylo jasné, že díky práci, a tedy i díky artefaktům, byli lidé nuceni vzájemně komunikovat a vytvářet stále složitější společenské organizace. Při tom všem ničili přírodu a při snaze o její ovládnutí opakovaně způsobovali ekologické katastrofy, s nimiž se však díky hlubšímu poznání přírodních zákonů i svým artefaktům dokázali vždy nějak vyrovnat.
KAM SMĚŘUJE ANTROPOCÉN
Obecnou teorii artefaktu však nelze zaměňovat za historický materialismus či marxismus, jak by se z citace Bedřicha Engelse mohlo zdát. Její dosah je totiž mnohem větší. Zmiňme v této souvislosti myšlenky archeologa Evžena Neustupného (1933–2021), světově uznávaného teoretika, metodologa a hlavního proponenta takzvané artefaktuální archeologie, jehož práci v celém svém textu parafrázuji. Dle něj nejsou artefakty pouhými nástroji sloužícími k vykonávání práce, jak se ještě domníval Engels, ale mají i svůj společenský význam a symbolický smysl. Hrot kopí tak může být nejen praktickým pracovním nástrojem určeným k lovu, ale zároveň i atributem společenského postavení či povolání svého majitele. V případě, že patřil římskému vojákovi jménem Longinus, mohl se dokonce stát významným náboženským symbolem – v podobě Kopí osudu, kterým byl zabit Ježíš Kristus. Každý artefakt byl lidmi zároveň označen i vlastním jménem a stal se tak ideogramem či ideofaktem v myšlenkovém světě lidí, kde existoval nezávisle na své fyzické podstatě.
Artefakt lze srovnat s tělesným orgánem, který však můžeme od těla bez problému oddělit a přesouvat sem a tam mezi lidskými individui. Je prodloužením ruky, která byla podle Engelse základním orgánem vykonávajícím práci. Intencionální výroba artefaktů však bezpochyby souvisela i s tvořivostí, a tedy fungováním lidského mozku, jehož komplexní rozvoj artefakty významně ovlivnily.
Lidský svět tvořený artefakty a lidmi představuje podle Neustupného novou fázi planety Země, kterou někteří nazývají antropocénem. Obě složky lidského světa se v něm vyvíjejí paralelně. V jednom ze svých posledních textů však Neustupný naznačil, že se připravuje další fáze naší planety, „kterou bude pravděpodobně charakterizovat vydělení myšlení z lidského světa“. V roce 2018, tedy před pouhými sedmi lety, kdy jeho text vyšel v časopise Vesmír, ještě podotknul, že jsou tyto tendence „rozvinuty tak slabě, že by bylo nezodpovědné o nich dále spekulovat“. Převratný vývoj posledních let na poli umělé inteligence (AI) však vede k tomu, že o externalizaci lidského myšlení „spekulují“ nejen vědci a filozofové, ale i průmyslníci, politici, vojevůdci a v poslední době také burziáni vydělávající obrovské peníze na akciích firem vyvíjejících AI. Ti všichni vyhlížejí budoucí vývoj lidstva buď s nadějemi, či obavami – podle svého založení.
NA ODCHODU OD ČLOVĚKA?
Umělá inteligence (ARTIficial intelligence) je podle své vlastní definice (Copilot: Microsoft) „nástroj, který rozšiřuje lidské schopnosti“ – tedy ARTEfakt. A jako na artefakt na ni musíme i pohlížet. Má svoji praktickou funkci – řídí auta, překládá texty do cizích jazyků, slouží ve zdravotnictví a vzdělávání, pomáhá při tvorbě uměleckého obsahu. Také její společenský význam je nepopiratelný – firmy i jednotlivci, kteří ji vyvíjejí či ji dokážou efektivně využívat, získávají obrovské benefity v podobě ekonomického i sociálního kapitálu, kvůli němuž se však dále rozevírají sociální nůžky uvnitř společnosti. Umělá inteligence již dnes spolurozhoduje takzvané svobodné volby (viz kauza Cambridge Analytica) i vojenské konflikty. Možná brzy přijde okamžik, kdy získá také svůj symbolický smysl a lidé se ji pokusí buď zbožštit, nebo naopak tabuizovat jako disruptivní technologii, která je pro lidstvo smrtelně nebezpečná, což ostatně popsali ve svých románech i významní autoři sci-fi jako Isaac Asimov (Nadace) či Frank Herbert (Duna).
Zcela nová a kvalitativně odlišná situace však nastane až v okamžiku, kdy vznikne obecná umělá inteligence (AGI, artificial general intelligence), která replikuje kognitivní schopnosti člověka. Ta umí v porovnání se specificky zaměřenou AI, která je navržena pro řešení konkrétních úkolů a „jen“ řídí auta či překládá texty, mnohem více. Dokáže chápat, učit se a aplikovat znalosti podobně jako lidé, a má proto potenciál existovat nezávisle na nich. Pokud by se opravdu stala autonomní, a někteří věří, že k tomu dojde během několika málo let, byli bychom svědky a přímými účastníky přelomového okamžiku v dějinách lidského světa, dalece přesahujícího veškeré dosavadní objevy a vynálezy. Došlo by k rozpojení dosud nerozlučné dvojice: artefaktu a člověka. Co by to fakticky znamenalo? Zřejmě by přestal existovat lidský svět, jaký známe a jaký zde existoval posledních tři a půl milionu let od momentu, kdy náš hominidní předek vzal do ruky kámen a záměrně si ho upravil do podoby prvního nástroje.
Dosavadní problémy dokázali lidé více či méně úspěšně řešit s pomocí svých artefaktů, které jsou stále sofistikovanější. Otázkou je, co nastane, až vzniknou ARTEfakty natolik dokonalé, že přestanou být tak úplně jejich. Tento okamžik, na který nás mentálně připravovala různá futuristická či dystopická sci-fi díla, nemusí přijít až někdy ve vzdálené galaktické budoucnosti. Je možná blíže, než jsme doufali. Blíže, než jsme se obávali. •
Autor je archeolog.