Ježíš na hedvábné stezce
O textech a malbách v jeskyních Mo-kao
V únoru 2025 jsem v Britském muzeu v Londýně navštívila výstavu Silk Roads. V části věnované Číně mě zaujala jedna malba na hedvábí. Znázorňovala zjevně buddhistickou postavu, která však měla na prsou a na čele kříže.
Na popisku stálo „Ježíš jako bódhisattva“. Bódhisattva – v sanskrtu Bodhi znamená „osvícení“ a Sattva „mysl“ – je osoba, která se ze soucitu a z touhy pomoci lidem ve chvíli, kdy dosáhla osvícení, dobrovolně rozhodla vzdát se nirvány a reinkarnovat se. Předmět pocházel z jeskynního komplexu Mo-kao v oblasti Tun-chuang v Číně a byl datován do 9. století. V katalogu výstavy se psalo, že předměty nalezené v jeskyni „změnily naše chápání historie a kultury tohoto regionu“. Ne nadarmo.
JESKYNĚ TISÍCE BUDDHŮ
Jeskyně Mo-kao, známé též jako Jeskyně tisíce buddhů, se nacházejí v Číně, nedaleko od města Tun-chuang na západní straně Kansuského koridoru. Tento úzký pás roviny mezi dvěma hornatými oblastmi spojoval starobylé město Si-an a Tarimskou pánev se střední a jižní Asií. Komplex Mo-kao představoval důležitou etapu v systému pozemních i vodních cest, které se v Eurasii rozvíjely od antiky až do takzvaného Pax Mongolica (kolem roku 1350) a jsou známé jako hedvábná stezka.
V roce 1900 byla za stěnou jedné z jeskyní objevena další jeskyně, nazvaná jeskyně knihovna, která obsahovala tisíce rukopisů v asi dvaceti jazycích, látky a různé artefakty datované do 9.–10. století. Předměty tedy mohly být vytvořeny za dynastie Tchang (618–907), popřípadě v době, kdy byla část území pod kontrolou Tibetu (786–848), jehož vládu následně svrhl místní režim Kuej-i-ťün (851–1036). Pravděpodobně v 11. století byla jeskyně knihovna zapečetěna, a předměty se tak dochovaly netknuté až do začátku 20. století.
Objev jeskyně knihovny zaujal britského archeologa maďarského původu Marca Aurela Steina (1862–1943). Stein byl rektorem Pandžábské univerzity a ředitelem Orientální koleje v Láhauru v Indii, vedl několik misí do oblasti tehdejšího Čínského Turkestánu, které financovaly převážně indická vláda a Britské muzeum, a navštívil také jeskyně Mo-kao. Stein vyzískal od hlídače jeskyně značné množství předmětů a v roce 1909 je nechal odeslat do Londýna. Krabice obsahovaly 6 500 rukopisů a knih (v sanskrtu, čínštině, tibetštině, chotanštině, tocharštině, sogdštině, ujgurštině a dalších jazycích); 150 kusů látek, výšivek, brokátů, damašků a gáz; 500 maleb na hedvábí, lnu a papíru s tisky a kresbami na papíře.
MNIŠI CESTOVATELÉ
Zprávy o hedvábné stezce sahají do raných století našeho letopočtu. Na konci 4. století se objevily zprávy o čínských buddhistických mniších, kteří konali cesty do Indie, aby sbírali posvátné texty a navštěvovali posvátná místa. Od 7. století se počet poutníků značně zvětšil, jak dokládají zápisky ze slavné cesty buddhistického mnicha Süan-canga (602–664). Také v jeskyních se nacházejí četné předměty, které se týkají cestovatelů, a obzvláště zajímavé jsou sbírky dokumentů. První představuje korpus cestovních zápisků sepsaných v čínštině mnichem Kuej-wenem, který cestoval s mnichem Te-čchüanem do Indie v roce 924. Další je soubor oficiálních doporučujících dopisů (většinou v tibetštině) pro neznámého mnicha z 9. nebo 10. století, které mu měly garantovat bezpečný průchod do Indie k relikviím Buddhy Šákjamuniho.
Tyto dokumenty jsou velmi významné, protože dokládají přítomnost vícera jazyků v oblasti a dokazují, že jeskynní komplex Mo-kao byl pro cestovatele důležitým dopravním uzlem. Za povšimnutí také stojí, že mniši měli za úkol posílat domů zprávy o tom, jak jejich cesta postupuje, a že potřebovali doporučení, aby se mohli přemísťovat bezpečně. Jaký byl jejich další osud po etapě jeskynního komplexu Mo-kao, se neví. Možná se vrátili do své země, možná během dlouhé a náročné cesty zemřeli. Je však očividné, že odvaha mnichů cestovatelů zanechala v imaginaci místních trvalou stopu. Znázornění cestujícího mnicha, které obsahuje dokonce nadpřirozené rysy, se stalo oblíbeným motivem. Důkazem této popularity je mimo jiné ilustrace cestujícího mnicha z let 851–900. Znázorňuje osobu velmi pravděpodobně nečínského původu, s vpadlýma očima, vystouplým nosem a kloboukem s širokou krempou. Postava drží plácačku na mouchy a hůl a doprovází ji tygr. V batohu nese několik svitků rukopisů nebo možná svaté obrazy z dalekých míst. Scéna je umístěna na oblaku, nahoře vlevo je vidět postava Buddhy.
JEŽÍŠ JAKO BÓDHISATTVA
Klíčovým důkazem přítomnosti jiných než buddhistických kultů v oblasti Tun-chuang je výše zmiňovaný obraz Ježíš jako bódhisattva, který dokazuje, že náboženský život zde byl mnohem komplexnější a rozmanitější, než se doposud předpokládalo.
Značné části obrazu dnes již nejsou viditelné a o tom, kdo je znázorněn, se dlouho debatovalo. Stein vyslovil hypotézu, že by se mohlo jednat o Kšitigarbhu neboli o mnicha bódhisattvu. Jiní se přikláněli ke křesťanskému výkladu obrazu. Svatozář se stejně jako hůl objevuje u postav bódhisattvů i u křesťanských svatých a neumožňuje určit, o jakou postavu se jedná. Taktéž nejednoznačné je gesto pravé ruky: v buddhismu se běžně znázorňují mudry – série symbolických pohybů a gest, která spočívají v pohybech prstů a mají specifický význam. Jedním z nich je spojení špiček palce a ukazováčku, vitarka mudra, gesto předávání buddhistického učení. V křesťanství zase ikonografie Žehnajícího Krista často představuje spojení palce a prsteníčku, později a méně často také spojení palce a prostředníčku.
Badatelé se shodli na tom, že postava pochází z křesťanského prostředí, díky přítomnosti maltézského kříže, který je ostatně přítomen i na dalších předmětech z Číny, jako například na Nestoriánské stéle v Si-anu. Usuzují, že se jedná o znázornění dosud neidentifikovaného světce, kterého pro soukromé uctívání namaloval umělec zvyklý tvořit buddhistické obrazy. Jak bylo uvedeno v popisku na výstavě, postava by také mohla představovat samotného Ježíše. Ježíše jako průvodce po onom světě, tak jak byl představován v učení manicheismu, náboženství, které vzniklo v Sásánovské říši.
Otázka identifikace postavy je obtížná a pravděpodobně nikdy nebude s jistotou zodpovězena. Každopádně je však možné zobrazení považovat za zářný příklad náboženského synkretismu na hedvábné stezce. •
Autorka je historička umění.
