Do Mekky
O základní islámské pouti v dávných dobách a dnes
Pouť budiž konána v měsících známých. Ten, kdo se zavázal vykonat v nich pouť, nechť zdržuje se žen, prostopášnosti a hádek během pouti! Ať cokoliv dobrého učiníte, Bůh se o tom dozví; a zásobte se na cestu, však nejlepší zásobou na cestu je bohabojnost! Buďte tedy bohabojní, vy, kdož nadaní jste rozmyslem! (Korán 2:197)
Pouť do Mekky představuje, spolu s vyznáním víry, modlitbou, půstem a almužnou, jeden z pěti pilířů islámu a její historie sahá až do období předislámské Arábie. Existují dva typy poutě do Mekky — velká (hadždž) a malá (umra). Velkou pouť lze uskutečnit pouze jednou ročně, a to na začátku islámského měsíce dhu-l-hidždža. Trvá řadu dní a skládá se z mnoha různých rituálů. Každý muslim, každá muslimka by ji měli vykonat alespoň jednou za život, tedy pokud mu/jí to možnosti (finanční, zdravotní či jiné) dovolí. Mezi hlavní rituály velké pouti patří rituální obcházení svatyně Káby – oné kamenné kostky potažené zlatem vyšívanými látkami –, rituální běh mezi pahorky Safá a Marwá, pití vody ze studny Zamzam, rituální výstup na Džabal ar-Rahma (Horu milosrdenství) o dni Arafa, následovaný celodenním stáním na tomto pahorku, či symbolické kamenování satana. Během této pouti mají poutníci také řadu věcí zakázanou – například používání parfémů, stříhání vlasů anebo pohlavní styk.
Malou pouť pak lze vykonat kdykoliv během roku. Skládá se z výrazně menšího množství časově a fyzicky mnohem méně náročných rituálů a člověk by takových poutí mohl teoreticky stihnout klidně i několik v jednom jediném dni.
Akt samotné cesty do Mekky je sice zbožným konáním a logicky nutným předpokladem k vykonání povinných rituálů, nicméně esence a nejdůležitější rituály probíhají až v samotné Mekce. Váže se k nim také velké množství různých speciálních modliteb, invokací, jakožto i vnitřní spirituální i fyzické etikety. Většina poutníků se v rámci poutní cesty vydá také do Medíny navštívit hrob proroka Mohameda. Obě pouti přitom v sobě nesou velmi hlubokou symboliku. Například poutní roucha (dva dlouhé a široké kusy bílé látky), do kterých se poutníci v průběhu pouti oblékají, jsou v podstatě stejnými látkami, v nichž jsou muslimové pohřbíváni – pouti tak připomínají, kam nevyhnutelně směřuje lidský život. Rituální stání o dni Arafa pak zpodobuje stání o Dni soudném. Rituální obcházení Káby symbolizuje chod vesmíru a to, že vše živé i neživé tak či onak uctívá Boha svou samotnou existencí. Připomíná, že člověk se dostává do souladu s Božím řádem skrze podrobení se Jeho vůli a tím, že jej uctívá podobně jako planety obíhající po oběžných drahách kolem Slunce. Během poutí všichni, bez ohledu na původ, věk či barvu pleti, nosí stejná poutní roucha a vykonávají stejné rituály a dokládají tak rovnost mezi lidmi. Obě pouti, pokud jsou Bohem přijaté, pak zároveň vedou k odpuštění hříchů, značné duchovní očistě a ideálně také transformaci.
O tom, jak se poutě do Mekky odehrávají, se dozvídáme z obrovského množství různorodých zdrojů. Těmi nejstaršími jsou klasické islámské prameny – Korán, desítky sbírek Hadísů (vyprávění ze života proroka Mohameda, jeho druhů a prvních několika generací muslimů), životopisy proroka, rané výklady Koránu a kodifikace islámského práva, raná islámská poezie atd. Později přicházejí na scénu také další typy – mezi nimi cestopisy (například slavné dílo Ibn Battúty) anebo třeba súfíjská pojednání týkající se poutí. V moderní době pak poutníci svou zkušenost zaznamenávají na fotografie, filmy apod. A v současnosti jsme zcela zaplaveni nekonečným obsahem na sociálních sítích, jejichž prostřednictvím lidé často své poutní rituály velmi detailně dokumentují. Každý z těchto různých pramenů nám podává unikátní poznání a dohromady vytvářejí pozoruhodnou, ucelenou mozaiku o nejrůznějších aspektech – od historie Mekky přes nábožensko-právní požadavky, mystické prožitky až po místy úsměvné momenty či pozoruhodné situace, ať už byly zaznamenané v rané arabsko-islámské poezii, anebo na instagramovém profilu.
Historie poutí
V předislámském období byla Mekka jedním z nejvýznamnějších měst na arabském poloostrově. Ležela na starých obchodních trasách, které vedly ze Syropalestiny podél Rudého moře do Jemenu a odtamtud pak do Indie a Etiopie. Vedle významu obchodního však Mekka disponovala také významem náboženským. Stála v ní totiž Kába, podle islámských pramenů postavená již Adamem a později obnovena Abrahámem a Ismaelem. Většina Arabů a jiných obyvatel Arábie však tuto monoteistickou víru časem opustila a namísto ní si přímo v Kábě a jejím okolí mnohé arabské kmeny umístily své polyteistické modly, ke kterým pak konaly poutě. Mezi nejslavnější předislámská polyteistická božstva, jejichž zobrazení se v Mekce objevila, patřily například al-Uzzá, Manát, al-Lát, Rudá či Hubal. Modly umístěné v Kábě a jejím okolí byly nakonec zničeny poté, co se Mekka po mnoha letech války vzdala muslimům. Po vítězství islámu v Arábii se tedy povaha poutí do Mekky vrátila ke svým monoteistickým kořenům a takovou zůstala až dodnes. Zde stojí za zmínku, že jedno z nejslavnějších kázání proroka Mohameda se stalo při jeho takzvané pouti na rozloučenou, kterou spolu se zhruba sto tisíci svých následovníků uskutečnil krátce před odchodem z tohoto světa. V tomto kázání nalézáme například zákaz krevní msty, lichvy či silné odsouzení rasismu.
Poté, co se islám během pouhých několika desetiletí rozšířil po celém antickém světě, od Pyrenejského poloostrova až po Indii, začali muslimové z celé této nové říše konat poutě do Mekky, často spojené s obchodními karavanami, které běžně zastavovaly také v Damašku a Jeruzalémě. Jednalo se o mnohdy velmi dlouhé, náročné a také nebezpečné podniky. Zejména v některých obdobích bylo z bezpečnostních důvodů zcela nemožné pouť vykonat – například v období křížových výprav, kdy došlo k několika masakrům muslimských poutníků křižáky, anebo také ve 13. století v období mongolské invaze. Putování ohrožovali i všelijací zbojníci a lupiči.
Mekka a Medína se díky pravidelným setkáním zbožných muslimů, významné učence nevyjímaje, staly centry předávání islámského náboženského vědění. Řadu významných islámských textů, například jedno z klíčových děl islámské mystiky al-Futúhát al-Makkíja slavného Ibn al-Arabího či zřejmě nejslavnější úvodní arabskou gramatiku al-Ádžrúmíja, sepsali poutníci právě v těchto městech.
Saúdové, ropa a změny
Když Saúdové díky ropě královsky zbohatli, začali realizovat svou vlastní představu o podobě Mekky a Medíny. Zejména v několika posledních desetiletích vznikly ty nejmegalomanštější projekty, jako třeba vztyčení obrovské věže připomínající londýnský Big Ben několik desítek metrů od Káby. Budují se početná luxusní nákupní centra a hotely. Někdo by mohl namítnout, že Mekka přeci byla obchodním centrem vždy. Ano, ale současný stav dosahuje neuvěřitelných extrémů. Už prorok Mohamed předpověděl, že jednoho dne se Arabové začnou předhánět v budování vysokých budov – a ač islámští učenci takové počínání přímo nezakazují, označují je za něco zavrženíhodného.
Od chvíle, kdy se výrazně rozšířila letecká doprava, začaly prudce stoupat počty poutníků. Cesta, která dříve mohla zabrat dlouhé měsíce, nyní zabere nanejvýš dlouhé hodiny, a to si nutně vyžádalo uzpůsobení místa těmto stále se zvětšujícím davům. Dokonce byly zavedeny kvóty uvádějící počet poutníků z jednotlivých států pro daný rok. Občas kvůli obrovskému přelidnění docházelo i k případům ušlapání. Zde je však třeba práci Saúdů skutečně ocenit. Významně v několika fázích rozšířili velkou posvátnou mešitu a nadále ji rozšiřují. Autor tohoto textu měl na místě pocit, že mešita má rozlohu minimálně jako staré centrum Brna. Zároveň je překrásná a monumentální – někdy může cesta z jednoho konce na druhý trvat i hodiny. Má řadu pater, je skvostně a elegantně zdobená, mimo jiné také českými křišťálovými lustry či italským mramorem, a zároveň dokonale funkční. Všude funguje klimatizace, podlahy jsou zespod chlazené.
O chod mešity se starají desetitisíce zaměstnanců, včetně obrovského množství příslušníků bezpečnostních složek, z nichž všichni (z mé zkušenosti) hovoří kromě arabštiny také anglicky a mnohdy i dalšími jazyky. Pravda, občas jsou poněkud nesmlouvaví, ale to jim vzhledem k celkové situaci musí člověk prominout. Často narazíte na čety uklízečů, až na občasné logistické komplikace vše funguje nesmírně hladce. Každé ráno a večer je pro postící se k dispozici zadarmo jídlo a pití. Obklopují vás lidé a jazyky z celé planety. K dispozici jsou speciální služby pro lidi s nejrůznějšími zdravotními komplikacemi, včetně invalidity apod. Padesát metrů od Káby stojí bezplatná nemocnice.
Co se týče praktického managementu, odvádějí Saúdové opravdu skvělou práci. A přece si člověk nemůže nepoložit otázku, jaké to asi bylo dřív, když ještě Mekku neobléhaly davy a nestála tu monumentální architektura. Nejspíš se alespoň v některých aspektech jednalo o trochu jinou zkušenost. •
Autor je arabista a islamolog.