Socha podle obrázku
O zapomenutém poutním místě v Bučovicích
Ve čtyřicátých letech 18. století žil v Bučovicích lichtenštejnský účetní rada Ferdinand Jan Faber, který působil na tamním zámku. Jeho ženě Anně Kláře Faberové se do rukou dostala tištěná modlitba s vyobrazením Panny Marie Hromničné, uctívané ve vídeňském trinitářském kostele na Alserstrabe. Vyobrazení Marie s Ježíškem v náručí Annu Kláru zaujalo (nejspíše proto, že sama toužila mít dítě) natolik, že se rozhodla zavést její uctívání i v Bučovicích. Spolu s manželem se rozhodli, že podle vídeňského originálu nechají zhotovit mariánskou sochu, a objednali ji v dílně brněnských sochařů Jakuba a Jana Scherze.
Po prvních čtyřiceti dnech
Typ Panny Marie Hromničné, též nazývané Úvodová, nebo také Reinigung či Lichtmess, má původ v biblickém příběhu o Očišťování Panny Marie (Lk 2, 22–39). Židovská tradice určovala, že po čtyřiceti dnech od narození syna má být matka očištěna a k obřadu v chrámu má přinést zápalnou oběť (beránka, hrdličku, holoubě). I v křesťanském prostředí bylo zvykem po porodu dodržovat čtyřicetidenní izolační období. Slavnostním ukončením šestinedělí byl obřad úvodu v kostele, v němž matka děkovala za narození dítěte a zároveň byla symbolicky očištěna. Zvláště ve venkovském prostředí doprovázela katolický obřad řada lidových tradic: k úvodu chodila rodička s dítětem v náručí pouze v doprovodu žen a v některých oblastech (zvláště na Slovácku) byla zahalena do úvodnice – plachty, která po dobu prvních čtyřiceti dní po narození dítěte oddělovala lůžko rodičky od zbytku světnice. Úvodnice byla mnohdy bohatě zdobena výšivkou typickou pro daný region.
Jméno Panny Marie Hromničné se odvozuje od svátku Hromnic, kdy se konaly slavnostní průvody s rozžatými svícemi připomínajícími Krista, jehož, dle Lukášova evangelia, při obřadu očišťování Panny Marie nazval stařec Simeon „světlem národů“. V roce 494 spojil papež Gelasius svátky Očišťování a Svátek světla (Hromnice) v jeden den.
Socha Panny Marie Hromničné byla v Bučovicích poprvé vystavena 2. února 1747, tedy na daný svátek, v zámecké kapli (bučovický farní kostel právě procházel přestavbou). Později byla socha slavnostně přenesena do opraveného chrámu a umístěna na levou stranu hlavního oltáře.
Socha se začala těšit oblibě a zbožné úctě. Z vděčnosti za obdržené milosti lidé přinášeli dary, které zavěšovali na sochu či okolo ní. Byly to obětní tabulky, zlaté a stříbrné předměty, dokonce nechyběly ani na míru šité šaty. Sama Anna Klára Faberová nechala pro milostnou sochu v roce 1747 zhotovit bílé šaty zdobené zlatými portami. Dary mnohdy symbolizovaly, s čím Panna Maria prosebníkům pomohla, v období baroka bylo běžné, že pod nánosem zmenšených částí lidských těl vytvořených z vosku, stříbra a dalších materiálů, dále nepotřebných berlí, kulek vyjmutých z těla a dalších bizarních objektů, nebyl předmět úcty téměř vidět. V dochovaném seznamu votivních darů věnovaných bučovické uctívané soše jsou i agnustky, tedy voskové amulety s beránkem, symbolizujícím Ježíše Krista, a na rubové straně s vypodobněním tehdejšího papeže.
Bože, zachraň víno!
Na vlastní kapli socha čekala více než deset let. V roce 1758 pronikli na Moravu až k Bučovicím Prusové, jichž se místní velmi obávali. Strach měl i Ferdinand Jan Faber – mimo jiné o své víno –, který se chtěl nechat zazdít do sklepa. To však nestihl. Vše tedy vložil do Božích rukou a slíbil, že když bude jeho majetek ušetřen, tak z cihel, které měl na své zazdění, postaví kapli pro sochu Matky Boží Hromničné. A hle, stal se zázrak! Nepřítel odtáhl. Ferdinand Jan Faber slib dodržel a na stavbu kaple přispěl ještě pět set zlatých. Základní kameny byly položeny na jaře 1759.
Když byla stavba z poloviny hotova, zemřela iniciátorka místního mariánského kultu Anna Klára Faberová a byla pohřbena v dostavované kapli. Kaple Očišťování Panny Marie byla dokončena koncem roku 1760 a socha byla slavnostně přenesena na Hromnice 1761.
V bučovické farní kronice se dočteme o dvou zázracích milostné soše připisovaných. Matka malé Anny Bonkové z Bučovic, „úplně zohavené“, prosila o přímluvu Matky Boží, ta ji vyslyšela a dítě se uzdravilo. Anna Bonková poděkovala „jedním kremnickým dukátem“, jenž byl soše pověšen kolem krku.
Druhý příběh se odehrál v Brně, kde rok a půl staré dítě bylo dle dobového popisu „suché jako dřevo“ a lékaři mu nedávali šanci na uzdravení. Jeho matka našla modlitbu k Panně Marii z Bučovic, jíž se zasvětila, a slíbila, že pokud Matka Boží pomůže, podnikne i s uzdraveným dítětem a děkovným darem pěší pouť do Bučovic na mši. Což se pak v roce 1750 stalo a žena v kostele zanechala písemné potvrzení, že její dcerce pomohla Matka Boží Hromničná a nikdo jiný.
Zázračné světlo z půdy
Josefinské reformy na konci 18. století zrušily, stejně jako řadu jiných, i bučovické poutní místo. Úcta k Panně Marii Hromničné upadala a při klasicistní přestavbě kostela (dokončené v roce 1830) byly zbořeny boční kaple. Sochu z jedné z nich farníci zachránili a schovali na půdu, odkud však později údajně vycházela nevšední záře, jež si vyžádala návrat sochy do kostela. Okolo roku 1900 stála socha v kapli v nedalekých Kojátkách a od roku 1954 je v kapli bučovického farního kostela pod věží na epištolní straně. Ačkoli bučovičtí o její historii mnoho nevědí, věnují jí pozornost a převlékají ji do šatů odpovídajících aktuální liturgické barvě či do svátečního hávu pro výjimečné slavnosti, taktéž ji obdarovávají šaty novými.
Socha Panny Marie Hromničné nemá výjimečně vysokou uměleckou hodnotu a dnes nestojí na významném místě. Přesto stojí za pozornost. Nese v sobě příběhy – konkrétních lidí, kteří k ní směřovali své prosby, i společnosti od čtyřicátých let 18. století po dnešní dobu. •
Autorka je etnoložka.