Moc a málo vody
Přišlo to jak velká voda. Uteklo to jako voda. Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Tichá voda břehy mele. Zavřela se nad ním voda… Voda je v lidových rčeních a úslovích nezřídka představována jako živel, jejž člověk neovládá, jako substance proudící ve svém vlastním rytmu a připomínající člověku jeho konečnost. V písních, lidové poezii a pohádkách je voda, všudypřítomná a potřebná součást života, také často nazývána zdrobnělinami – voděnka, vodička, deštíček, studánečka, studánka…
Živelnost a potřebnost vody se objevuje i na stránkách tematického čísla re:vizí: Petr Janiš dává nahlédnout na díla, v nichž lidé napříč časem i prostorem zaznamenávali své představy o ničivé i obrodné síle vody. O vodičce (již staří Řekové ji z lásky a úcty nazývali právě takto zdrobněle) zúrodňující suchou krétskou krajinu píše archeoložka Věra Klonzta-Jaklová. Adrien Palladino popisuje akvadukty zásobující starověký Řím a Hana Trousilová, konzulka v Senegalu, v rozhovoru s Mílou Janišovou vypráví o hloubení studní v oblasti Sahelu, na jižním okraji Sahary. Za popisem lidské snahy zajistit si životodárnou tekutinu se však objevují temnější tóny. Většina autorů tematického čísla se soustředí na aspekt, jenž je děsivější než občasná neovladatelnost a ničivá síla přírodního živlu: na konání člověka, který skrze vodu nechce udržovat a rozvíjet život, ale uplatňovat svou moc. Po tisíciletí udržovaný přírodní zavlažovací systém na Krétě zničí během několika málo generací lidská hamižnost a hloupost; voda v římském systému je přerozdělována císařem.
Jak ukazuje Clare Brant, která se noří za žraloky do podmořských hlubin, touha ovládat se neomezuje pouze na vodu sladkou. Dotýká se jí ale nejcitelněji a v globálním měřítku. Ovládat zdroje sladké vody totiž dnes neznamená jen rozhodovat o tom, kdo a kdy může uhasit žízeň a kdo bude mít přístup k zavlažování či výrobě elektřiny. Voda je potřeba při každé práci na internetu, při každé „konverzaci“ s chatbotem, při generování veškerých výstupů pomocí umělé inteligence. Radek Kubala popisuje systémy ochlazování datacenter technologických gigantů, paralelní vysušování krajiny a dopad na místní komunity. Spotřeba vzácné sladké vody je závratná, prognóza špatná. Zdá se, že pořekadlo „Po nás potopa!“ už není trefné. Dnes je to spíše „Po nás poušť!“.
A čas nám teče mezi prsty. •
redakce