Je libo zahrát si antidiváka?
Jak jsem obsadil internetové trolly do inscenace Sokratovy obhajoby
Když loni vyšla audiokniha Sokratova obhajoba od Platóna v hlavní roli s hercem Jaroslavem Duškem, jako první se ozvali ti, kteří si ji poslechnout nechtěli. „Kterýho dramaturgickýho šoumena napadlo toho bosýho strejdu, kterej léčí rakovinu dobrou náladou, obsadit do role Sokrata?” tázal se na facebooku Zdeno Blažek. Napadlo to mě. Sokrates byl totiž – řekl jste to krásně, pane Blažku – bosý strejda a značná část Athéňanů ho takzvaně nemohla.
Další uživatel sociální sítě, Marek Němeček, se přidal: „Jaroslav Dušek? Jste se úplně posrali?“ Právě, že ne, pane Němečku. S reakcí, jako je ta vaše, jsem počítal a byla součástí dramaturgie. Chtěl jsem zdůraznit, že ani Sokrates nebyl v Athénách univerzálně oblíbenou a pozitivně vnímanou figurou. Jaroslav Dušek je vynikající herec, ale také veřejně známá osoba. A to mi dovolilo rozehrát sokratovské drama hned na dvou rovinách. Divadelní i mediální.
INSCENACE A METAINSCENACE
Připravil jsem pro vás dvě inscenace najednou. Jednu, v níž hraje hlavní roli Jaroslav Dušek jako Sokrates, a jednu (metainscenaci), v níž hlavní roli hrají antidiváci, tedy odpůrci toho, aby Dušek hrál Sokrata. Diváci a posluchači se tak mohou klidně usadit v divadle nebo za volantem, aby si na cestě časem a prostorem vychutnali předního českého herce v roli Sokrata. Bojkotéři Jaroslava Duška neuslyší ani neuvidí z Platóna nic. To ale vůbec nevadí. Mám pro ně aktivní roli. Pohoršení nediváci a neposluchači názorně demonstrují zjitřenou atmosféru, ve které probíhal proces se Sokratem. Jaká je to metainscenace? V čem antidiváci hrají?
Athénská demokracie se v roce 399 př. n. l. cítila ohrožena a žalobci nabídli lidovému soudu levnou představu, že za to může protivný bosonohý strejda, kterého všichni znali z tržiště a který jim lezl na nervy svými šťouravými dotazy, divnými názory, neintuitivními tvrzeními a ezo nápady, jako že se duše stěhují… Bosý strejda kladl dotazy, na které vlivní lidé nedokázali dobře odpovědět, a veřejně tak oslaboval autoritu osob, které se (tak jako dnes) považovaly za instituce, opěrné sloupy společenského řádu. Navíc ten bosý strejda byl velký kamarád s prominenty oligarchické strany, která pekla s nepřátelskou Spartou proti athénské vládě lidu. Sokrates byl sice chudák, ale zvali ho na luxusní party. A pokutu u soudu za sebe taky nechá zaplatit své bohaté přátele? To by nám tak ještě scházelo!
Sokrata odsoudili na smrt demokraté podle tehdy platných zákonů; žádnou profesionální justici v té době Athény neměly. Na smrt ho poslali jeho sousedé (celkem 501 vylosovaných obyčejných lidí odvedle). Nebyla to ani justiční vražda, ani zinscenovaný monstrproces. V totalitním Československu rezonoval Sokrates v paralelách s Miladou Horákovou nebo Janem Patočkou – ta připodobnění měla v době komunistického útlaku velký smysl, ale dnes by nás na Sokratově procesu mělo zajímat, jak se člověk stane nepřítelem lidu v demokracii.
JINÉ SVĚTLO
Totalitní čtení Sokrata se nám zažralo hluboko pod kůži. Není snadné s ním otřást. Přemýšlel jsem, jak to udělat. Tak za prvé musím obsadit herce, který dokáže být civilní, nepatetický, „nelukavský“, pouliční... Nejlíp, když rád improvizuje. Někoho od Ivana Vyskočila? Jeho žáka? A za druhé bych měl do jiného světla postavit i Sokratovy oponenty. Jak dodat váhu té části poroty, která filozofa odsoudila? Dnešní veřejnost Sokrata (v duchu husovsko-patočkovské tradice) považuje za světce. Přitom já bych naopak potřeboval mít v publiku nadpoloviční většinu jeho odpůrců! Do divadla ovšem nikdy nedostanu dost lidí, kteří by Sokrata odsoudili. Diváci a posluchači jsou pro tuhle (meta)inscenaci ztraceni, ti mi náhled na Sokratův soud změnit nepomohou. Naštěstí se nám ale na webu doslova nabízejí zástupy antiposluchačů, bojkotérů, rozčilených občanů, antidiváků…
Už chápete, proč byl Jaroslav Dušek pro můj režijní záměr od první chvíle jako stvořený? Skvělý herec do hlavní role, která mu sedí. A zároveň bez námahy vyprovokuje armádu internetových trollů a kibiců. Antipublikum pak zahraje Sokratovy odpůrce.
CO JE VLASTNĚ SOKRATOVSKÉ?
Povedlo se. Smršť na stránkách Filozofického ústavu Akademie věd (jehož domovské nakladatelství Filosofia audioknížku vydalo) vypukla v mžiku oka. Například Matyáš Hančl vyhlásil politický bojkot: „Koupil bych si to hned. Ale cokoli s Duškem nehodlám podporovat. Po tom, co tu šířil dezinformace, které reálně stály lidské životy. Přímý rozpor se sokratovým učením.“
Je nesokratovské upírat dospělým lidem schopnost samostatně se rozhodnout, jestli přijmou názory jiného člověka a budou se podle nich chovat. Sokratovi žalobci to dělali také. Činili filozofa přímo odpovědným za politiku jeho žáků (konkrétně Alkibiada). Podobně jako pan Hančl obviňovali Sokrata, že ničí životy svých posluchačů nebezpečnými řečmi (deziformacemi). Hořekovali, že vlastizrádní žáci nahnali Athény do krvavých válečných dobrodružství, což stálo životy... Tento uživatel sociální sítě hraje antisokratovskou roli prakticky až do konce.
Antidivák však není pouhým opakem diváka, který na představení prostě jenom ne/jde. Antidivák produkci bojkotuje, chce ji překazit, znemožnit druhým, aby ji viděli. Rozhodne se nevidět a neposlechnout si nic, ale neprojevuje pouze individuální nezájem, je to kolektivistický bojkotér, jenž chce ostatní připravit o svobodnou volbu, kterou sám měl. „Samozřejmě zbývá jen poprosit, aby Filosofický ústav napříště zvážil, jestli chce být spojen s člověkem, o němž si už nyní lidé myslí, že je ‚Filosof‘, který se tak stylizuje, a tím ho legitimizovat,“ požaduje další diskutér, Šimon Němec. Pod jeho vyjádřením pětadvacet uživatelů zdvihne palec. Cenzoři se sklonem připravit vás o obživu a znemožnit vám výkon vašeho povolání nejsou na této stránce žádná menšina. „Jen doplním kolegu Němce,“ přidává se Adam Horyna, „jistě není potřeba mu [Duškovi] zařizovat práci a propagovat ho jako novodobého Sókrata“.
Vášnivé angažmá cenzorsky naladěných bojkotérů, kteří chtějí své politické oponenty zbavit obživy a vytlačit je z veřejného života, názorně ukazuje, co asi motivovalo Sokratovy žalobce a v jaké společenské atmosféře ho hnali před soud. Antipublikum zde sehrálo svůj part skvěle a mně nezbývá než všem po síti roztroušeným antidivákům poděkovat, jak dobře se role, kterou jsem pro ně vymyslel, zhostili. Sokratovu obhajobu hrajeme na podzim 2025 v Praze, v Bratislavě, v Prievidzi a v Českém Krumlově. Vedle Jaroslava Duška v ní bubnuje Zdeněk Konopásek athénský lid a Daniel Šváb hraje Sokratova žalobce Meléta a štěká psa. Nebo je libo si zahrát antidiváka? •
Autor je klasický filolog, dramatik a publicista.
Platón: Sokratova obhajoba. Nakladatelství Filosofia, Praha 2024, délka 1 hodina 45 minut.