Most lze opravit!

01.11.2024 |Ivan Foletti |editorial
Ilustrace © Centrum raně středověkých studií MUNI (Barbora Satranská) 2024

Pražský železniční most pod Vyšehradem je součástí říčního panoramatu Prahy, které je od roku 1992 zapsáno ve světovém dědictví UNESCO, a přece ho český stát chce zlikvidovat. Umění Náhorního Karabachu, jež bylo od nepaměti součástí arménského kulturního světa, pro změnu nechrání nikdo a vše nasvědčuje tomu, že na místě probíhá divoká kulturní genocida. Pařížské street art je takovým kompromisem: část tvůrců je pronásledována, část naopak protežována administrativou prezidenta Macrona.

Některá díla tak vznikají jako prominentní zakázky, jiná neméně kvalitní jsou zakázaná. Kulturní dědictví a jeho život jsou barometrem toho, co zmítá naším světem.

Můžeme spekulovat, jaké zájmy stojí za snahou přemístit (a tím nezvratně poškodit) železniční most pod Vyšehradem. V případě tragédie Náhorního Karabachu není pochybností: v Ázerbájdžánu se mohutně přepisují dějiny a po útěku původní arménské populace na podzim 2023 se dostáváme do fáze, kdy se likvidace chrámů a uměleckých děl v Karabachu stane „důkazem“, že v regionu Arméni nikdy nežili. Tomu přihlíží Evropa (v čele s Českou republikou), která má příliš velký zájem na tom, aby k nám (podle všeho i ruský) plyn proudil z Ázerbájdžánu, a tak jsme na utrpení Arménů a likvidaci jejich dědictví trochu pozapomněli. Macronova administrativa to s uměleckou produkcí umí „lépe“: snaží se kritické tvůrce rozdělovat a zároveň vytvářet dojem otevřenosti a inkluzivity.

Příběhy, které tyto re:vize vyprávějí, jsou zamyšlením nad tím, do jaké míry jsme ochotni zaprodat vlastní duši. Nakolik jsme ochotni pasivně přihlížet, jak se ničí cosi smysluplné ve prospěch více či méně jasně definovaných (často bezskrupulózních) zájmových skupin. To, jak se stavíme k umění minulosti a současnosti, říká mnohé o nás samotných. Zda chceme držet „hubu a krok“, anebo zda si jako členové spolku Nebourat, který se snaží o záchranu mostu pod Vyšehradem, uvědomíme, že péče o něco tak zranitelného, jako je kulturní dědictví, určuje úroveň naší společnosti. Jenom ten, kdo se umí postarat o dědictví předků, má naději žít v lepším světě. •

01.11.2024 |Ivan Foletti |editorial