Angažovat se od stolu
O každodennosti literární práce
Rozhlížím se po svém stole. Chaotická konstelace: knihy, psací potřeby ve všemožných seskupeních, popsané útržky papírů, dohořelé svíčky, nedopité hrnky, kapesníky a uprostřed notebook. Dalo by se říct, že můj psací stůl představuje určitou formu sociálního prostoru, kde se stírají hranice mezi mnou a světem, mým tělem a předměty, prací a volným časem. U svého stolu píšu, pracuji a odpočívám, jím, diskutuji i rozjímám. A tak moje každodennost začíná právě u stolu. Stává se prostorem, který tělesně a bytostně zabírám, který také podpírá moje psaní.