Spolknut a vyvržen
Raně křesťanské předměty zobrazující příběh proroka Jonáše
Rané křesťanství si dnes spojujeme především s obrazy pronásledovaných věřících ukrývajících se v katakombách, realita tehdejšího křesťanského života (a umělecké tvorby s ním spojené) však byla mnohem rozmanitější.
Po prvních dvou stoletích relativního uměleckého ticha se vizuální projevy začaly dynamicky rozvíjet – nejen v podobě monumentálních děl, jako jsou například slavné nástěnné malby v katakombách nebo bohatě zdobené sarkofágy, ale i v podobě mnohem nenápadnějších předmětů určených pro každodenní použití. Tyto objekty se často označují nálepkou „užité umění“, což v akademické praxi většinou znamená odsunutí na okraj zájmu.
Artefakty jako pečetní prsteny, domácí sošky nebo rozličné nádoby hrály v různých aspektech běžného života křesťanů zásadní roli. Propojovaly totiž praktický a spirituální účel, a to s pomocí různorodých vyobrazení zásadních okamžiků biblických příběhů. K nejpopulárnějším patřilo starozákonní vyprávění o proroku Jonášovi. Jeho vzpoura proti Božímu povolání, trest, a nakonec vykoupení vytvářely silnou paralelu s principy víry, jež při zacházení s těmito předměty prostupovala rutinními činnostmi raně středověkých křesťanů. •
Autorka je studentka dějin umění.
Intaglio z karneolu se scénami z cyklu o Jonášovi bylo původně součástí pečetního prstenu. Pochází z východního Středomoří z konce 3. nebo počátku 4. století. Foto © National Museum of Antiquities, Leiden, CC0 1.0
Dno skleněné nádoby z druhé poloviny 4. století pochází z Římské říše a zachycuje scénu Jonášova spolknutí, Musée du Louvre (Paříž). Foto © Musée du Louvre, Dist. GrandPalaisRmn / Emmanuel Watteau
Dvojice mramorových sošek zachycuje dramatickou epizodu Jonášova spolknutí a vyvržení mořskou příšerou. Sošky pocházejí z východního Středomoří, z let 280–290 n. l., pravděpodobně sloužily jako součást výzdoby soukromé fontány. Foto © The Cleveland Museum of Art