Chtskonkh, Horromos, Mren

Arménský klášter Chtskonkh v roce 1920, kdy se dostal pod tureckou správu © Katalog výstavy Another Genocide after the Genocide, 2015, s. 13

Na první pohled je patrný rozdíl mezi černobílým snímkem arménského kláštera Chtskonkh pořízeným ve dvacátých letech minulého století a jeho dnešní podobou zachycenou na barevné fotografii.

Dnes bychom ze skupiny pěti drobnějších budov postavených v období od devátého do jedenáctého století na území arménského království nalezli už jen jedinou stavbu se značně poškozenými zdmi. Někteří badatelé dávají zmizení klášterních budov za vinu zemětřesením, nicméně pravděpodobnějším se jeví, že byly odstraněny úmyslně výbušninami, čemuž napovídají i kusy kamenných zdí nacházející se v okolí. Pravidelné trhliny a díry na kostele svatého Sergeje tak stále připomínají vojenská cvičení turecké armády, ale zároveň odhalují mistrné technické provedení stavby, která i přes zničené zdi stále drží tambur se vzácnou tzv. deštníkovou střechou.

HORROMOS

Severovýchodně od kláštera Chtskonkh na území dnešního Turecka přímo u hranice s Arménií se nacházejí pozůstatky jednoho z nejvýznamnějších náboženských a kulturních center středověké Arménie – kláštera Horromos. Ten vznikl a rozvíjel se v období od desátého do třináctého století, svého času byl pohřebištěm arménských králů a sestával ze série kostelů, kaplí a mauzoleí. Rozsáhlý komplex u královského města Ani byl dokonce rozdělen na takzvaný „horní Horromos“ a „dolní Horromos“. Na fotografiích je zachycen hlavní klášterní kostel „horního Horromosu“ zasvěcený Janu Křtiteli, doplněný o jeden z nejranějších příkladů tzv. gavitu, v jehož kupoli jsou dodnes zachovány zbytky reliéfní výzdoby, nicméně valná většina komplexu je ztracena nebo velmi poničena.

MREN

Ani bazilice s kupolí ze sedmého století v Mrenu se nevyhnula turecká vojenská technika, po které zůstaly vstřely ve stěnách, probořený západní vchod nebo narušená jižní fasáda, jež se později zřítila – jak je patrné na barevné fotografii. Také zbytky fresek v interiéru baziliky jsou nyní kvůli přímému vlivu venkovního prostředí náchylnější k zániku. Všechny tyto tři památky ležící na území dnešního Turecka byly ve své době významnými živými centry obývanými převážně Armény. Fotografie ukazují, jak monumenty přežívající po staletí byly během jednoho století nenávratně poničeny ve snaze o úplné zapomnění. •

Autorka je studentka dějin umění.

architekturaArméniepamátky