České děti první!
Co říká Lex Ukrajina o naší společnosti
Od letošního února u nás platí Lex Ukrajina 7, novela zákonů upravujících pobyt ukrajinských uprchlíků v České republice po invazi Ruska do jejich země. V pozměňovacím návrhu byla schválena reforma přijímání ukrajinských dětí do prvních ročníků základních škol.
Autory novely jsou členky a členové vládní koalice, zákon měl podporu také od opozičních politických stran a hnutí, jež často s nenávistnou rétorikou volají po odchodu ukrajinských uprchlíků. Kvůli zmíněnému pozměňovacímu návrhu poslankyně Renáty Zajíčkové (z vládní ODS) zákon nyní umožňuje ředitelkám a ředitelům základních škol vyhlásit po dohodě se zřizovatelem dva termíny zápisů. Jeden pro české děti v dubnu, druhý pro ty ukrajinské v červnu.
Inspirace pro Evropu atrofuje
Podle Renáty Zajíčkové má Lex Ukrajina 7 napomoci k rovnoměrnému umístění ukrajinských dětí. „Oddělené zápisy poskytnou školám více času na lepší organizaci tříd. Hlavně ale zajistí, že integrace bude probíhat smysluplně a efektivně, což dosud nebylo možné,“ vysvětlovala Zajíčková na portálu strany ODS. Paradoxní je, že právě česká integrace ukrajinských žáků a studentů byla doposud zcela funkční a experty je naopak považována za vzor pro ostatní státy s velkým počtem ukrajinských občanů utíkajících před ruskou agresí. Problémy nastávaly převážně v Praze, kde Zajíčková získala mandát. „Uprchlíci z Ukrajiny si z devadesáti procent vybírají Prahu. Školy začínají být přeplněné,“ apeloval na konci listopadu minulého roku v rozhovoru pro Český rozhlas pražský radní pro školství a sport Antonín Klecanda (STAN).
O samotném návrhu novely zákona poslanci hlasovali dvakrát. Výše uvedený návrh poslankyně ODS při prvním hlasování neprošel – podpořilo ho jen 84 poslanců. Hlasování bylo poté zpochybněno. Při opakovaném hlasování se někteří zákonodárci rozhodli jinak a návrh získal podporu 121 poslanců. Svůj postoj mezitím změnilo 32 poslanců hnutí ANO a také sedm členů KDU-ČSL. Nakonec se ve sněmovně proti návrhu postavili pouze Starostové a nezávislí (až na jednu výjimku) a dva lidovečtí poslanci. „Nemohu nahlížet na děti cizinců, pokud tu jsou legálně, jinak. Hrozí zneužití této legislativy,“ vysvětlil pro Deník N postoj strany poslanec Jan Berki (STAN).
Návrh vyvolal kritiku i u odborníků. „Někteří ředitelé toho mohou využít tak, že v prvním kole zápisů přijmou české žáky a na ty ukrajinské jim nezbudou místa. To považuji za velké riziko,“ uvedl například analytik Václav Korbel ze sociologicko- -analytické organizace PAQ Research. I podle vládní zmocněnkyně pro lidská práva Kláry Laurenčíkové Šimáčkové je tato změna v zákonu nebezpečná. „Nese to riziko diskriminace i segregace. Přitom jsme byli inspirací pro Evropu, dokázali jsme zabránit vzniku segregovaných škol. Teď nám hrozí, že tu budou takové školy vznikat,“ vysvětlila pro Deník N.
Není to však poprvé, kdy jsou v České republice vyhrazeny zvláštní zápisy pro ukrajinské prvňáčky. Toto opatření u nás bylo zavedeno jako dočasné řešení hned po začátku ruské války proti Ukrajině. Následně jej zákonodárci jako nepotřebné zrušili.
Předobrazy z dějin nejen USA
Situaci lze porovnat s dnešními USA, kde je proces segregace hluboce zakořeněn. Rozhodnutí Nejvyššího soudu Spojených států amerických v případu Plessy vs. Ferguson, vydané v roce 1896, vytvořilo doktrínu separate but equal (oddělení, ale rovní), která potvrdila, že rasová segregace je v této zemi ústavní. V období, které se stalo známým jako éra Jima Crowa (název pochází z jedné hanlivé odrhovačky), černošské děti chodily do přeplněných škol, často nedostupných veřejnou dopravou. A také oproti bělošským školám značně podfinancovaných. Situace se začala lámat až v padesátých letech minulého století.
I přes pozitivní změny mají současné poměry v USA k ideálu daleko. Studie výzkumné skupiny The Civil Rights Project z kalifornské univerzity v Los Angeles ukazuje, že počet škol, v nichž studenti jiné než bílé barvy pleti tvoří devadesát procent nebo více žáků, se od roku 1988 ztrojnásobil. V současnosti navštěvuje více než čtyřicet procent černošských a hispánských studentů školy, kde devět z deseti žáků pochází z etnických menšin.
Problém studentské segregace ale není jen zaoceánský fenomén a týká se i naší země. PAQ Research před dvěma lety informovala o nezlepšující se segregaci romských dětí v tuzemském vzdělávání. V Česku funguje přibližně sto třicet škol, kde romští žáci tvoří alespoň třetinu všech dětí. Oproti minulosti také častěji dochází k přesouvání romských dětí do speciálních tříd při běžných školách. Přestože Romové představují jen asi 3 procenta celkové žákovské populace, ve speciálních třídách tvoří zhruba pětinu. Poradenská zařízení přitom často využívají zastaralé diagnostické metody a výsledky jejich posudků se mezi jednotlivými regiony výrazně liší bez jasného vysvětlení. K vyčleňování romských žáků někdy přispívají i některé obce, jež manipulují se spádovými oblastmi, jak vychází z dat zpracovaných zmiňovanou agenturou PAQ Research.
Není to diskriminace?
Vládnoucí strana ODS na svém webu uveřejnila článek s titulkem „Renáta Zajíčková: Oddělené zápisy pro děti z Ukrajiny nejsou diskriminací“. Autorka článku, sama poslankyně Zajíčková, zde připomíná, že dva rozdílné zápisy nejsou povinností, nýbrž pouze možností pro vedení škol. Ale například v Praze zvláštní zápis letos vyhlásilo 16 škol. Jedná se o osmdesát procent spádových škol v Praze 9 a většinu škol v Praze 14, jak vyplývá z komentáře Antonína Klecandy pro Pražský deník. Naopak v Mladé Boleslavi, která od začátku ruské agrese na Ukrajině přijala velké počty uprchlíků, zřizovatelé předem oznámili, že se zvláštním zápisem nepočítají.
„Sami Ukrajinci návrhu rozumějí a oceňují, že všem ukrajinským dětem garantujeme přístup ke vzdělání a zajišťujeme místo v základní škole, přestože to nemusí být vždy ta nejbližší,“ zakončila svůj příspěvek na stranickém portálu Renáta Zajíčková. Zde je nutno podotknout, že garantkou přístupu všech dětí u nás ke vzdělání není tato poslankyně, ale školský zákon (Zk. č. 561/2004 Sb). Základoškolská docházka je u nás totiž tímto zákonem povinná. Kritika pozměňovacího návrhu není směřována jen na případnou vzdálenost školy od bydliště žáků, ale také na obsazenost těch prestižnějších škol českými dětmi. V tom případě by jisté paralely s výše nastíněnou situací v americkém školství mohly být bohužel trefné.
V tomto kontextu je třeba připomenout, že Senát Parlamentu České republiky tento zákon sice odhlasoval, avšak jeho členky a členové přijali doprovodné usnesení, v němž senát vládě doporučuje, aby se do budoucna od zvláštních zápisů ustoupilo. Návrh Renáty Zajíčkové ostře kritizoval i ombudsman Stanislav Křeček, jenž je „znepokojen a vnímá jej [návrat zvláštních zápisů] jako krok zpět v integraci ukrajinských dětí, která se českému školství dosud velmi úspěšně dařila.“ Je tedy otázkou, nakolik Lex Ukrajina 7 vypovídá nejen o současné politické scéně, protkané rasismem a oportunismem, ale také o české společnosti a jejích hodnotách. •
Autor je student dějin umění.
