Poznámky o konci světa
Libanon mezi příliš mnoha apokalypsami
Libanon se v současnosti nachází ve změti mnoha souběžně se odehrávajících apokalyps. Svět už dávno skončil, ale přesto neúprosně pokračuje. Četné kontradikce a mnohovrstevnatost zmaru se staly součástí každodenního života, což nicméně neznamená, že by události byly čímsi přirozeným, co se v určitých částech světa zkrátka děje. Destrukce, jíž jsou Libanon a jeho lidé vystaveni, je sérií každodenních rozhodnutí velmi konkrétních lidí – a lze ji také relativně snadno zastavit.
Konec času?
Mezi fyzikou a filozofií
Jak na (nejspíše) nezodpověditelnou otázku, zda a kdy skončí čas, odpovídá fyzika a jak filozofie? Kde se jejich přístupy a výsledky rozcházejí? A mluví vůbec o tomtéž?
Na dosah zániku
Umění k pomíjivosti člověka i krajiny
Před dvěma lety slavily velké umělecké instituce po celém Německu 250 let od narození ikonické osobnosti romantismu Caspara Davida Friedricha. Jeho obrazy v Alte Nationalgalerie v Berlíně nebo Kunsthalle v Hamburku dodnes lákají stovky turistů, kteří se mačkají před jeho plátny a spolu s protagonisty Friedrichových obrazů obdivují hlubokou nespoutanou přírodu, její atmosférické proměny a starodávné ruiny. Do jaké míry jsme ale schopni jeho dílo ocenit dnes, kdy se krajina okolo nás mění a ruiny industriálních fabrik a válkou zničených měst se stávají němými svědky přítomnosti?
Civilizace začínají a končí
O jednom velkém objevu českých vědců
Příliš dlouho byl většinovým přesvědčením pokrok: lidstvo se bude morálně zdokonalovat společně s tím, jak budou růst jeho schopnosti a moc. Nejen že ovládne přírodu, ale také zkrotí divošské instinkty v sobě, převládne nad nimi civilizovanost. Jak připomíná historička Holly Case, v pokrok na přelomu 19. a 20. století nevěřilo jen několik okrajových autorů jako rasistický konzervativec Houston Chamberlain nebo syndikalista Georges Sorel. Dnes jako by se tyto okrajové názory staly středním proudem: většina se buď bojí zániku v ekologické katastrofě, nebo běduje nad „úpadkem civilizace“.
Krásy zkázy
Rozličné vzpomínky na případy nesamozřejmého umění konce
Pro vstup do tématu uzavírání jsme si dovolily humanitním vědkyním a vědcům, tvůrkyním a tvůrcům v různých oblastech položit (s jistou estetickou naléhavostí a s postranním očekáváním odstínů melancholické slasti) následující otázku.
Nelpět, pozorně se zaposlouchat
Ve sledované oblasti sice v posledních měsících evidujeme skokové zbytnění destruktivní složky, avšak, vážené kolegyně a vážení kolegové, grantem podpořený lexikální průzkum přináší banální uklidnění, že od samého počátku, nikdy, to nebylo dramaticky lepší.
Iniciace Paříží
O zkušenostech ze studia na nejstarší francouzské univerzitě
„Je rêvais d’être en mer, c’est Paris qui m’éveille…“ (Snil jsem o moři, ale probouzí mě Paříž) prozradil na sebe Paul Valéry ve sbírce esejů Regards sur le monde actuel (Pohledy na současný svět, 1931). Když jsem se vydával na studijní pobyt na pařížskou Sorbonnu já, snil jsem hlavně o tom, že změním prostředí, navážu nová přátelství a opravdu poznám město, jehož obraz se v mé mysli až do loňského roku skládal především z útržků dětských vzpomínek. Říkal jsem si, že pár měsíců v zahraničí by mi mohlo prospět – to jsem ještě netušil, že z měsíců se stane rok a z roku „kdoví co dál“.
MEDIATÉKA
Extra
poslechněte si podcast na streamovacích platformách:
Dokumentární filmy
