Těla na ulicích, těla v ulicích
Rozhovor o tělesnosti a tom, jak nám to jde, říkat mocným pravdu
Jak redaktorky nezávislého feministického magazínu Druhá : směna prožívají svou vlastní tělesnost? Jakým způsobem ovlivňuje útlak nervovou soustavu? A co to má společného s mobilizováním a organizováním lidí v Česku roku 2026? Redakce přenáší témata svého podcastu Hlasovky do psané podoby – exkluzivně pro čtenářstvo časopisu re:vize.
Žena mdlá, muž jako z kovu ulitý
Genderově podmíněné představy o sportu v 19. století
Až do 19. století byly sportovní aktivity považovány za cosi podivného a nevhodného. S nástupem moderní společnosti se však pohled na jedince proměňoval, prosazovaly se představy o potřebnosti a prospěšnosti volného času a sportovní aktivity se začaly stávat součástí každodenního života. Člověk měl nejen pracovat, ale také relaxovat a bavit se.
Jednou nohou v terénu
Rozhovor s antropoložkou a sociální pedagožkou Danou Moree o vědě, divadle i tělesnosti
Jak chápat, prožívat a přijímat různorodost lidí nejen při výchově a vzdělávání, jak komunikovat otevřeně a s respektem, a nezavírat přitom oči před sociální a ekonomickou nerovností? Docentka Dana Moree se teoreticky i prakticky zabývá tématy, jež se týkají interkulturního soužití, jako jsou identita, kultura, procesy vyloučení, inkluze, kulturní nedorozumění a konflikt. Jedním z jejích nástrojů je i divadlo utlačovaných.
Tělák
Večerní výtvarná práce mezi vzpomínkami na tělocvičnu
Tělák je divadelní výstava, kulisy paměti, vzpomínek na školní tělocvičny, kde si svou tělesnost uvědomujeme nejpalčivěji. Místo herců tady znějí útržky skutečných příběhů dospívajících a dospělých lidí, kteří jsou posuzování podle toho, jak vypadají, co cítí a kým jsou. Jsou to příběhy represe a vyloučení, ale i nalezení sebe sama, oslavy svobody, respektu, podpory a přijetí. Výstava vznikla na námět spolku Prague Pride (Tereza Kadlecová, Aleš Rumpel), instalace je dílem tria Broněk Stratil, Sodja Lotker, Tadeáš Říha; k vidění je v Hlavní budově Muzea Prahy, do 9. 8. 2026.
Rozmanitá těla a jeden vzorový předmět touhy
Když vzpomínáme nebo když vnímáme obrazy minulosti, které nám někdo připravil, naše těla obvykle něco výrazného zakoušejí. Tělesný rozměr historie není žádným nepodstatným ozvláštněním nějakého jiného, „skutečného“ poznání ani intelektuálním rozmarem poststrukturalistické teorie. Proměnami a pohyby těla jsou vedeny ty nejzákladnější lidské přístupy k minulosti.
Rýmovaný román?
Dafnis a Chloé v rytmu lásky
Během studia starořečtiny na Vídeňské univerzitě jsem se nechal profesorem Georgem Danekem nakazit nadšením pro starořecké romány. Ano, romány. S mytologií nemají společného skoro nic. Většinou pojednávají o dobrodružstvích nejkrásnějšího páru světa, jejž štěstěna rozdělila třeba tím, že hrdinku unesli piráti. A pak se dívka a jinoch navzájem hledají po celém světě, než se konečně najdou, aby dosáhli šťastného svazku manželství.
Skryté poklady
O vzácném kalichu z Ušguli
Vysoko v horách gruzínského Velkého Kavkazu leží Horní Svanetie – kraj, kde se čas zdánlivě zastavil. Její ikonickou podobu utvářejí kamenné věže, které po staletí sloužily nejen jako obydlí, ale také jako útočiště v dobách bojů a jako symboly rodové identity. Právě v jedné z těchto věží, v odlehlé vesnici Ušguli, se ukrývá nenápadná muzejní expozice. Dostupnost této „galerie“ je spíše otázkou náhody než pevně dané otevírací doby. Vstoupit dovnitř znamená nejdříve čekat, doufat a mít trochu štěstí.
MEDIATÉKA
Extra
poslechněte si podcast na streamovacích platformách:
Dokumentární filmy
