Stroj na neosobnost
Kořeny našeho obdivu k volnému trhu
Jak se v roce 1989 stalo, že přišla revoluce – a jak to, že proběhla tak snadno? To je otázka, kterou si položil sociolog Ivo Možný ve slavném eseji z roku 1991 Proč tak snadno… Některé rodinné důvody sametové revoluce. Mezi odpověďmi, které nabízí, je i jedna, o níž dnes příliš nemluvíme: předrevoluční společnost byla doslova přesycena sociálními vztahy a společnou snahou všech bylo z tohoto bludiště sociálního kapitálu uniknout.
Sociální vztahy, píše Možný, jsou totiž nestálé a závislé na libovůli druhých. Přijetí vašich dětí na uměleckou školu záviselo na tom, jak jste si prošlapali cestičku na okresním výboru strany. Umístění v pořadníku na byt nebo na auto záleželo na vztazích s těmi, kdo o pořadí rozhodují. A to, zda budete mít o víkendu řízky nebo ne, se přímo odvíjelo od toho, zda vám byly nebo nebyly nakloněny prodavačky v masně. Byla to hustá síť závazků, svévole a sociálních vztahů, které vyžadovaly neustálou péči. Oč lépe by nám bylo ve světě, kde o našem úspěchu rozhodují neosobní, objektivní kritéria!
Možného úvahu o společnosti před rokem 1989 lze vztáhnout i na období po něm. Se stejnou snadností, s níž jsme opustili hroutící se budovu minulého režimu, jsme přijali svět, v němž o všem rozhoduje tržní ekonomika. Vřelý vztah k principům volného trhu a silná podezřívavost vůči čemukoliv, co zavání regulací nebo státním zásahem, jsou hodnotové postoje, které u nás zaujímáme v mnoha oblastech: ať jde o sebezařazení na politické škále pravice-levice nebo o vysvětlení toho, proč žijí druzí v chudobě, z mezinárodních srovnání vždy vycházíme jako zastánci tržních principů. Pro Čechy je obzvláště důležitou hodnotou přirozenost, píše deset let po Možném česko-britský antropolog Ladislav Holý (Malý český člověk a skvělý český národ, česky 2001), a jako přirozené je u nás vnímáno „to, co nikdo nevytvořil“. Tržní hospodářství proto považujeme za přirozené, kdežto státní regulace nám zavání okresními výbory, pořadníky a prodavačkami z masny. Zásahy do volného trhu máme za nelegitimní, i kdyby šlo o trh, který zcela selhává – vzpomeňme jenom na odpor, s nímž se setkává snaha omezit počet prázdných bytů v Praze.
„Tržní hospodářství proto považujeme za přirozené, kdežto státní regulace nám zavání okresními výbory, pořadníky a prodavačkami z masny.“
Musíme ale stále, i po pětatřiceti letech, všechno vysvětlovat s odkazem na komunismus? Jistěže ne. Kořeny postoje, o němž Možný mluví, lze vysledovat hloub, než kam sahá trauma z komunistické minulosti. Představa společnosti jako neosobního stroje, řízeného objektivními pravidly a oproštěného od libovůle jednotlivců, totiž leží přímo v základech západní modernity. Je to uspořádání, po kterém volá Charles Louis Montesquieu ve slavném spisu O duchu zákonů, stejně jako John Locke ve Dvou pojednáních o vládě. I Adam Smith, když vyzdvihuje myšlenku „komerční společnosti“, nemá na mysli společnost, kde se hodně obchoduje, nýbrž společnost, kde se k sobě lidé vztahují jako obchodníci: tedy neosobním a objektivním způsobem. Když osvícenští myslitelé volají po nové, moderní době, snaží se tím pojmenovat společnost, kde o osudech jednotlivců nebude rozhodovat svévole panovníka, kněze nebo náčelníka kmene. V očích nás, jejich dědiců, jde také o společnost, o níž nerozhoduje svévole prodavaček a okresních tajemníků.
Občas se setkáváme s názorem, že lidé věří volnému trhu proto, že je to jediné správné uspořádání. Taková představa je mylná: myslet si, že lidé věří věcem, protože jsou správné, je stejně naivní, jako namlouvat si, že nesprávným věcem lidé neuvěří. Atraktivita volného trhu má své historické kořeny, a ty mohou sahat hlouběji, než si myslíme. Přitažlivost tržní ekonomiky nespočívá pouze v tom, že nám dovede přinést materiální bohatství, ale také v iluzi přirozenosti, kterou vytváří. Trh jsme se naučili vnímat jako stroj, který se řídí neosobními, objektivními principy. Není zde místo pro libovůli a arbitrárnost a nejsou zde ani tajemníci, prodavačky a sousedé ve straně, s nimiž je třeba být zadobře. Tato touha po neosobnosti sahá až do jádra naší moderní společnosti a učí nás vnímat volný trh jako něco přirozeného, objektivního a svým způsobem i spravedlivého – a to i tehdy, když nám tento stroj mnoho spravedlnosti nepřináší. •
„Tato touha po neosobnosti sahá až do jádra naší moderní společnosti…“
Autor je sociolog.