Žrout energie, vody a vzácných zdrojů
O AI a jejích vyhlídkách
Věděli jste, že při současném vývoji umělé inteligence (AI) spotřebuje jen tato technologie v roce 2030 stejné množství elektřiny jako celé Japonsko? A že už v současnosti spotřebovává takové množství vody, které odpovídá celosvětové spotřebě balené vody? Nástup pokročilých technologií umělé inteligence v sobě skrývá enormní ekologické náklady, o nichž nám však společnosti OpenAI, Google či DeepSeek nic neříkají. Přitom jestli AI může kromě psaní textů a některých dalších úkonů něco skutečně výrazně urychlit, tak je to ekologický kolaps civilizace.
Nedávno zesnulý německý sociolog Claus Offe formuloval takzvanou teorii ledu a páry, která vystihuje dynamiku moderní společnosti. Podle něj můžeme sledovat jednak nárůst páry v podobě individuálních možností, ale skrytým dopadem je souběžný růst ledu, tedy materiálních dopadů na životní prostředí. Například rychlejší individuální cestování je vykoupeno betonovými stavbami letišť a dálnic, znečištěným ovzduším a obecně dopady na celosvětové klima.
Umělá inteligence tento princip dohání do extrému. Kvůli jejímu rozvoji vznikají po celém světě obří energeticky náročná datacentra, která spotřebovávají ohromné množství vody na chlazení serverů a pro jejichž stavbu je zároveň nutné těžit vzácné kovy, zejména v zemích globálního Jihu. S průlomovým nástupem chatovacích aplikací jako ChatGPT v první půlce roku 2023 se zvedly hlasy tázající se, zda se k nám už neblíží „věk Terminátora“, v němž supertechnologie způsobí zánik civilizace přímým útokem na lidstvo. Pravděpodobnější však v současnosti je, že AI urychlí rozpad ekosystémů a výrazně prohloubí již existující krize, a to jak krizi sociální, tak především krizi klimatu a biodiverzity.
Na přání Silicon Valley
Mezinárodní agentura pro energii (IEA) varuje, že v důsledku nástupu umělé inteligence se celková poptávka po elektřině pro datacentra do roku 2030 zdvojnásobí na 945 terawatthodin (TWh), což, jak jsem zmínil v úvodu, přibližně odpovídá spotřebě Japonska. V Irsku už v současnosti datacentra spotřebovávají pětinu tamní elektřiny. A zvýšená poptávka po elektřině na mnoha místech pomáhá zpomalit ukončení těžby uhlí a nutí mnohé firmy přehodnotit plány na ukončení spalování plynu.
Když Donald Trump před volbami sliboval rozšiřování těžby fosilních paliv (se sloganem Drill, baby, drill), plnil tím mimo jiné přání svých sponzorů ze Silicon Valley, světa technologických gigantů. A tyto sny se realizují například v Pensylvánii, kde fosilní firmy tamní odstavené uhelné elektrárny přestavují na plynové, a to s jediným cílem: aby živily nová datacentra. Ve Spojených státech amerických by při současném trendu umělá inteligence měla v roce 2030 spotřebovat více elektřiny než výroba veškerého energeticky náročného zboží dohromady (například hliníku, oceli, cementu či různých chemikálií).
Data organizace Global Energy Monitor ukazují, že je v současnosti v plánu postavit na celém světě pětaosmdesát nových plynových elektráren, které budou zásobovat datacentra. Podle dat think tanku Ember budou do roku 2030 datacentra v zemích jako Malajsie, Filipíny nebo Singapur odpovídat za třetinu spotřeby elektřiny. V Abú Dhabí pak firma OpenAI staví ve spolupráci se Spojenými arabskými emiráty komplex datacenter, který spotřebuje osmadvacet milionů kubických metrů plynu každý den, což přesahuje průměrnou spotřebu všech českých domácností v topné sezóně.
Příkladem otáčení trendu odstupu od plynu je případ firmy E.ON, která ještě před pár lety slibovala uzavírání plynových elektráren. Avšak kvůli novému datacentru u německého Frankfurtu začala stavět elektrárnu zcela novou. Představitelé firem stavících nová datová centra v rozhovorech přiznávají, že tato energetická monstra je riskantní napájet čistou energií z obnovitelných zdrojů, protože potřebují nepřetržité dodávky elektřiny bez jakýchkoliv, byť sekundových výkyvů, a tomu modelu vyhovují flexibilní plynové elektrárny.
Studie IEA pak ukazují i růst emisí skleníkových plynů z datacenter, které způsobují klimatickou krizi a které vzrostou v příštích pěti letech dvojnásobně na tři sta milionů tun ročně. Pro představu, Česká republika v současnosti ročně vypustí devadesát milionů tun emisí ročně.
K tomu je potřeba připočítat náročnost na vzácné materiály, které digitální technologie spotřebovávají ve velkém. Mezi ty nejčastější patří křemík, lithium, kobalt nebo měď, jejichž těžba v zemích globálního Jihu či v Číně zhoršuje život místním komunitám. I tyto environmentální náklady, které už současné digitální technologie způsobují, umělá inteligence výrazně navýší.
764,6 miliard litrů
Koncem ledna vydala OSN zprávu, dle níž svět směřuje k nevratnému vyčerpání vodních zásob. Množství vody v převážné většině povodí klesá a mnohé toky ji nejsou schopné doplňovat do běžného průměru z předchozích let. Zpráva dále popisuje, že více než 170 milionů hektarů orné půdy je vystaveno vysokému nedostatku vody. Ekonomické škody způsobené degradací půdy a vyčerpáním podzemních vod přesahují celosvětově 300 miliard dolarů (6,2 bilionu korun) ročně.
Zároveň rapidně roste spotřeba vody pro datacentra, která životodárnou tekutinu potřebují pro chlazení výkonné výpočetní techniky. Podle společné investigace britského deníku The Guardian a organizace SourceMaterial nově vznikající datacentra ohrožují dostupnost vody po celém světě. Z dohledaných více než šesti set datových center jich osmatřicet leží v oblastech s akutním nedostatkem vody, přičemž dalších čtyřiadvacet v podobných místech vzniká.
Firmy jako Amazon, Microsoft nebo Google často staví svá datacentra například v Kuvajtu, Španělsku či Izraeli, tedy ve státech, které už nyní bojují s akutním suchem. Investigativní novináři popisují konkrétní příklady, například nově vznikající datacentra ve španělské Aragonii, která budou odebírat přes sedm set padesát pět tisíc kubických metrů vody ročně, což je stejný objem, jako je potřeba na zavlažování dvou set třiceti hektarů kukuřice, kterou zemědělci v oblasti hojně pěstují.
Studie publikovaná v časopise Patterns ukazuje, že už současný provoz umělé inteligence spotřebovává až 764,6 miliard litrů, což odpovídá celosvětové roční spotřebě balené vody v roce 2025. Samozřejmě s rozvojem umělé inteligence poroste i spotřeba vody nutné pro chlazení, a to podle odhadů až dvojnásobně v příštích dvou dekádách. To vše v době, kdy vlivem klimatické krize mnohá místa na planetě doslova vysychají a rostoucí počet komunit v Africe, Americe i Asii trpí akutním nedostatkem.
Riziko Jevonsova paradoxu
Na ekologickou kritiku technologičtí giganti často odpovídají argumentem, že postupně hledají cesty, jak náročnost na zdroje, elektřinu a vodu snížit. Zkrátka mají v plánu celý provoz umělé inteligence udělat efektivnější. Nejsem schopen dostatečně posoudit, nakolik je to reálně možné a nakolik jde o marketingovou obranu technologických korporací. Nicméně, i pokud by měli pravdu, nevyhnuli bychom se takzvanému Jevonsovu paradoxu, dle nějž zvýšení efektivity dané technologie paradoxně vede k vyšší spotřebě, jelikož se technologie stane levnější, a tudíž se víc rozšíří. S umělou inteligencí se zkrátka točíme v začarovaném kruhu, z něhož není úniku.
Svět se tak dostal do situace, v níž několik nadnárodních firem napojených na největší státy prosazuje stavbu kompletně nové infrastruktury extrémně náročné na elektřinu, vodu i vzácné zdroje. Sociální dopady umělé inteligence přitom můžou být podobně zničující jako ty ekologické. Soupeření o prvenství v rozvoji AI má jen jedno vyústění a tím je rozpad civilizace tak, jak ji v současné době známe, stejně jako rozklad klíčových ekosystémů planety potřebných pro přežití takřka všech živočišných druhů. Nakonec tak má nejspíš pravdu britský spisovatel Ben Tarnoff, který už v roce 2019, tedy před současným nástupem umělé inteligence, v článku pro The Guardian tvrdil, že dekarbonizace znamená také dekomputerizaci našich životů. Zkrátka udržitelný život nelze vést tak, že budeme připoutaní k obrazovkám monitorů. •
Autor je výzkumník.