Street art ve městě umění

Koláže nazvané Zdi mají uši anonymní umělkyně instalované v ulicích Paříže se baví hravými slogany (zde například Jako v otevřené knize) v kombinaci s ženským tělem. Foto © Centrum raně středověkých studií MUNI (Míla Janišová) Paříž 2021

Paříž propadla street artu v devadesátých letech 20. století. Graffiti a fresky, hravé i angažované, zaplavily ulice, budovy, vlaky metra. Přes zákazy město rozkvetlo obrazy.

Vnímání street artu se však rychle proměnilo a toto umění, ze své podstaty efemérní a subverzivní, se ocitlo v paradoxní situaci – městské a státní instituce dál pronásledují umělce tvořící ilegálně v ulicích, a zároveň se jejich práce zmocňují pro rozšiřování svých oficiálních názorů. Umělce podporují a na rozměrné fresky vypisují výběrová řízení.

Ještě v letech 2014 a 2016 zažaloval pařížský dopravní podnik RATP známého francouzsko-švýcarského umělce s přezdívkou Monsieur CHAT za to, že stěny rozestavěné stanice metra vyzdobil kočičími hlavami. Pan CHAT (francouzsky kočka) byl nejprve odsouzen k odnětí svobody na tři měsíce a nakonec „jen“ k pokutě 500 eur. Zatímco v téže době umělec C125 dostal od radnice pro svůj murál Le Chat bleu k dispozici celou stěnu panelového domu a veškerý materiál.

Po útocích na pařížský klub Bataclan v listopadu 2015 vytvořil americký umělec přezdívaný Obey v 13. obvodu murál zobrazující francouzský národní symbol Mariannu na pozadí francouzské vlajky a s nápisem Volnost, rovnost, bratrství. Při příležitosti Konference OSN o změně klimatu konané v Paříži na sklonku roku 2015 pak na základě státní objednávky dílo přenesl na zeď paneláku zvoleného tak, aby freska byla vidět z nadzemní linky metra. A zmenšeninu díla má ve své pracovně v Elysejském paláci prezident Emmanuel Macron.

Za koronavirového lockdownu v roce 2020 se jednoho prosincového rána na tváři idealizované Marianny objevily rudé slzy, nápis byl zabílen a přibyl slogan #Marianna pláče. K diverznímu aktu se nikdo nepřihlásil, aktéři však vydali prohlášení, kde žádali ukončení policejního násilí a změnu represivních vládních opatření v oblasti svobody tisku. Obyvatelé města si umění „zcizené“ institucemi vzali zpět. Obey řekl, že podporuje „všechny, kdo protestují proti nespravedlnosti“, a jako kompromis vznikla současná podoba Marianny s jednou slzou.

Fresku věnovanou památce odbojové skupiny Missaka Manouchiana si objednali vlastníci domu s podporou radnice 20. pařížského obvodu, rady města a asociace Art Azoï. Za pozornost stojí umělcova myšlenka ztvárnit příslušníky Manouchianovy skupiny, z nichž mnozí byli Židé, se svatozářemi.

Vítěz výběrového řízení Artof Popof dostal jasné zadání stran místa i tématu. Murál obsahuje i úryvek z dopisu, který Manouchian napsal své ženě Méline těsně před popravou. •

graffitiPařížstreet art