Tiskem proti nepříteli
Grafika, propaganda a třicetiletá válka
Na jedné straně vidíme křížovou cestu, Ježíš pod tíhou kříže právě upadl. A na druhé straně se vypasený papež nechává nést, jako by byl polobůh. Autoři pamfletu Passional Christi und Antichristi (Pašije Krista a Antikrista) z roku 1521 nemají pochybnosti: jeden je Kristus, ten druhý Antikrist. Autory této tvrdé satiry nebyli nikdo jiný než sám vůdce reformace Martin Luther s malířem a rytcem Lucasem Cranachem starším a humanistou a reformátorem Philippem Melanchthonem. Sílu obrazu manipulovat obecenstvem si očividně plně uvědomovali: pamflet cílil na emoce čtenářů, text a obraz se vzájemně umocňovaly a vyvolávaly strach i naději spojené s vizí konce světa.
Abychom porozuměli tomu, kde se ona síla obrazu vzala, je dobré vrátit se o století zpět. Patnácté století se totiž neslo v duchu mohutné mediální revoluce. Masivní rozšíření grafiky, tedy dostupného reprodukčního obrazu, a především přelomový vynález knihtisku přinášely nevídané možnosti v šíření myšlenek, vědění a informací. A to rychlostí, která byla do té doby nepředstavitelná. Použití grafiky pro politické a propagandistické cíle pak patří k trochu pozdějším fenoménům – jeho počátky jsou spojeny až se zmíněnou dobou reformace v 16. století, kdy začaly být odhalovány možnosti mocného působení tištěného obrazu pro politické a náboženské účely.
MEDIÁLNÍ OHÝBANÍ
Odkud pochází slovo propaganda? Tento termín byl „oficiálně“ zaveden za papeže Řehoře XV., který v roce 1622 založil školu pro katolické misionáře s úkolem „šířit víru“ (propaganda fide). Až do 20. století ale slovo propaganda neprovázel příliš negativní význam, ten přineslo až období mezi dvěma světovými válkami.
První polovina 17. století byla dobou masivní produkce letáků a obrazů – grafických listů. Informace přinášely také noviny, nově zavedené mezi lety 1605–1609, které se mezi evropskými obyvateli šířily díky zřízení pravidelných poštovních služeb. Hlavním důvodem hladu po informacích byl jeden z nejkrvavějších válečných konfliktů v dějinách Evropy, třicetiletá válka. Ta přinesla Evropě nejen léta útrap, ale přispěla též k mediálnímu ohýbání reality ve prospěch politických záměrů a za účelem ovlivnění davu.
Obě znepřátelené strany, římskokatolická církev a zastánci protestantských vyznání, povolaly do svých služeb významné intelektuály, aby sepisovali pamflety. Nebáli se však použít ani nekalejší praktiky, například falšovat oficiální dokumenty. Postupně se tak rodil systém tištěných informací a dezinformací. Propaganda pracovala s různými tématy, oslavovala hrdinské činy a vojenské úspěchy, ale zapojovala i drsnou kritiku nepřítele, ať již přímou, či skrze zesměšňování a satiru.
SEŽRANÝ REJSEK A SPOUTANÝ LIŠÁK
Jednou z nejnenáviděnějších postav z řad katolické ligy, na kterou protestantská propaganda ve svých letácích opakovaně cílila, byl vrchní generál císařských armád Jan Tserclaes Tilly (1559–1632). Významnou příčinou této zatvrzelé nenávisti byla mimořádně krutá událost z jara roku 1631, obléhání a vypálení Magdeburku. Po dvouměsíčním obléhání města totiž dne 20. května císařské vojsko zaútočilo na hradby, proniklo do města a většinu obyvatelstva Magdeburku vyvraždilo. Za oběť řádění Tillyho armády padlo dle dostupných zdrojů až 25 tisíc lidí z celkového počtu asi 35 tisíc obyvatel. Město se z tragédie vzpamatovávalo až do 19. století. Magdeburk se tak stal na dlouhou dobu synonymem úplného zničení, zkázy.
O samotném jeho vyplenění informovalo mnoho dobových pamfletů a tiskovin, které zprávu doprovázely názornými obrazy. Jeden z nich ukazuje hořící siluetu Magdeburku v pozadí a v předním plánu rozmlouvající kočku s liškou. Liška je upoutána provazem ke stromu a mezi ní a kočkou je vidět převrácená past na myši. Kočka má představovat generála Tillyho a liška švédského krále Gustava II. Adolfa (1594–1632). Kočka leží na zádech, z tlamy jí čouhá myší ocas a podle připojeného textu skuhrá, že je jí nevolno. Nesnědla totiž myš, nýbrž dravého rejska. Past na myši znázorňuje dobytý Magdeburk. A spoutaná liška varuje, že právě myši ji osvobodí a přinesou spravedlivou odplatu.
BŘICHO PAPEŽOVO
Odplata se skutečně konala, 7. září téhož roku utrpěla císařská armáda drtivou porážku v bitvě u Breitelfeldu, což si protestantská strana v okamžitě vydaných pamfletech náležitě vychutnala. O několik měsíců později se generál Tilly pokusil zvrátit postup Švédů na bavorské území, svedl s nimi bitvu u Rainu (15. dubna 1632), kde byl však zraněn a zraněním o několik dní později podlehl. Úspěchy tažení švédského krále Gustava II. Adolfa byly proto v této době v obrazech často oslavovány a on představován jako neochvějný hrdina. Dokládají to například oblíbené řady drobných pohledů na německá města, která dobyl. Jedna z opravdu názorných verzí, kde je katolická církev předmětem výsměchu, ukazuje švédského krále, jak zasahuje papeže do rozměrného břicha, čímž jej donutí vyzvrátit jím spolknutá města. Že kolo štěstěny je nesmírně vrtkavé, a na válečném poli to platí dvojnásob, se švédský král přesvědčil o sedm měsíců později, kdy vedl vojska do velké bitvy u Lützenu (16. listopadu 1632). Na katolické straně se do čela císařské armády postavil znovu povolaný generál Albrecht z Valdštejna (1683–1634). Boje sice skončily patovou situací, ale švédský král Gustav II. Adolf v bitvě padl. Tato událost se dle očekávání stala předmětem mnohých vyobrazení.
Propagandistická grafika a pamflety z doby třicetileté války jsou fascinujícím dokladem zpravujícím nejen o neklidné době, ale i o formách manipulace s veřejným míněním, snaze zastrašit nepřítele a posílit víru ve „správnou“ věc. Grafické listy líčící události třicetileté války jsou rozprostřeny ve sbírkách po celém světě. Česká republika se však může pyšnit jednou z nejvýznamnějších z nich. Na počátku 20. století byla systematickým sběratelským úsilím hraběte Jiřího Sternberga shromážděna úctyhodná kolekce, čítající 503 kusů rytin. Pro všechny zájemce je sbírka zpřístupněna i v elektronické verzi na internetu. •
Autorka je historička umění.
