Obrazy krajiny Jána Kekeliho
V sérii Obrazy krajiny si Ján Kekeli pohrává s hranicí mezi fotografickým a malířským obrazem. Volně se inspiruje estetikou krajinomalby z počátku 19. století, přičemž se netají zejména obdivem k dílu Caspara Davida Friedricha.
Fotoaparát s negativem 4 × 5 palců (102 × 127 mm) mu umožňuje zachytit ve velkém detailu nespoutaná lesní zákoutí, křivolaké cesty či melancholická panoramata – vše doplněné o lyrickou barevnost, měkké světlo a tichou vznešenost. I člověk má na jeho fotografiích podobnou funkci jako na romantických obrazech – je pouze stafáží, vedlejší postavou, která může doplnit děj nebo se stát měřítkem pro zdůraznění majestátnosti krajinných scenérií. Tu podporuje také velký, u diptychů až monumentální formát. Pro Kekeliho je důležité vyvolat v divákovi pocit, že se může krajiny téměř dotknout, vstoupit do ní. Rozměr proto pro něj není jen samoúčelným módním prvkem, ale významným výrazovým prostředkem. Podobně jako mezera mezi dvěma částmi diptychu, která výjev dynamizuje a otevírá více vrstev jeho čtení. V éře experimentování a digitální manipulace se Kekeli vrací ke klasickým výtvarným námětům. Se svým aparátem vychází do plenéru, aby zaznamenal výseky z okolí, které důvěrně zná. Nepotřebuje je však přesně geograficky ukotvit. Koneckonců ani malba nemusí mít přesný a konkrétní vzor v reálném světě. Kekeli tak navzdory preciznímu dokumentárnímu přístupu, bez dodatečných zásahů či digitálních retuší, zůstává více malířem než dokumentaristou. Nenápadně narušuje pouto mezi fotografií a realitou, aby vrátil pozornost zpět k obrazu. •
Autorka je novinářka a teoretička umění.
Ze slovenštiny přeložila Paulína Horvátová.
