Symboly jsou jedním z nejstarších a nejúčinnějších nástrojů moci – jako svého druhu totemy vymezují hranici mezi vlivnými a zbytkem společnosti. Často nabývají podoby extrémního luxusu, okázalosti nebo záměrného plýtvání – elity je využívají k tomu, aby svou dominanci prezentovaly jako přirozenou, legitimní a nadčasovou, nebo dokonce věčnou a jejich prostřednictvím dávají najevo kontrolu nad zdroji, časem i pravidly společnosti.
Dříve symboly sloužily k vytváření kontinuity, propojovaly držitele moci s mytickou minulostí, božstvy či slavnými předky. Schopnost zhušťovat složité mocenské vztahy do jednoduchého obrazu jim dávala přetrvávající sílu. Jejich jazykem bylo po staletí umění, vládnoucí vrstvy chápaly, že estetická forma mnohdy legitimizuje moc účinněji než násilí. Barokní paláce, královské portréty či mauzolea neplnily jen reprezentativní funkci, ale inscenovaly moc jako cosi vznešeného a nevyhnutelného. V moderní době tuto roli převzaly mimo jiné luxusní objekty – hodinky, auta či excentrické interiéry, které fungují jako pokračování dvorské kultury jinými prostředky. A přitom opakují stále tentýž princip řízený přebytkem, stylizací a výraznou kontrolou obrazu. Jejich prostřednictvím moc inscenuje sebe samu jako životní styl, který má být obdivován a napodobován, nikoli zpochybňován. •
Zlatá záchodová mísa je investicí, jejíž hodnota nespočívá ve funkci, ale v demonstraci přebytku. Právě v tomto absurdním předmětu se koncentruje představa bohatství jako schopnosti plýtvat bez následků a proměnit i nejbanálnější lidskou potřebu v projev moci. Nejen v Rusku se tak zlaté toalety staly symbolem korupce a nedostatku vkusu. Nebo obojího. Plně funkční toaleta z osmnáctikará tového zlata byla coby satirické participativní dílo Maurizia Cattelana pod názvem Americana v roce 2016 vystavena v Guggenheimově muzeu v New Yorku.
