Kostel pro všechny?
Rockefeller a Riverside Church v New Yorku
„Tohle by se v Evropě stát nemohlo. Bojím se, že ani nikdy nestane,“ měl údajně prohlásit překvapený Albert Einstein při prohlídce nového a velkolepého kostela Riverside Church v New Yorku. Mezi podobiznami významných osobností z řad vědců, filozofů či lékařů totiž našel i svůj vlastní portrét, vytesaný do kamenného vstupního portálu. Byl prosinec roku 1930. O tři roky později se v Německu dostane k moci Adolf Hitler a židovský teoretický fyzik bude nucen do Spojených států odjet znovu – tentokrát už natrvalo.
Vytesáni do kamene
Zatímco na jeho rodném kontinentu byli Židé ostrakizováni, na portálu Riverside Church se Albert Einstein jako jediná žijící osobnost ocitl ve společnosti slavných (převážně) bílých mužů, jako byli Charles Darwin, Archimedes, Dante Alighieri, Martin Luther, Immanuel Kant, Georg Wilhelm Friedrich Hegel či David Livingstone. Ačkoliv ani v USA nebyl postoj k Židům zdaleka rovnostářský, zdá se, že narativ, který je na vstupu do Riverside Church zvěčněn, etnické ani rasové rozdíly záměrně nebere v potaz. Vedle již zmíněných osobností jsou zde zobrazeni také například Mohammed a Buddha. Návštěvník má skoro pocit, že se ocitl v jakési utopické vizi. Takto jednoduché to ovšem není.
Všechny zmíněné postavy, ať už jde o starověké filozofy, východní spirituální vůdce, či osvícenské učence, se nacházejí na fasádě protestantského kostela, ba co víc, lemují portál, jemuž vévodí monumentální postava Ježíše Krista, obklopeného čtyřmi apokalyptickými bytostmi. Všechny osobnosti napříč časoprostorem jsou tak zahrnuty do křesťanského narativu. Za pozornost stojí i skutečnost, že tento na první pohled velmi inkluzivní narativ je po formální stránce oděn do neogotického hávu. Riverside Church s dominantní věží, která ve své době konkurovala mrakodrapům na Manhattanu, je totiž vědomým echem středověké architektury francouzských katedrál. Jeden by dnes možná řekl: bizár.
Je tak na místě tázat se, proč měl někdo v New Yorku ve třicátých letech minulého století potřebu stavět neogotickou pseudokatedrálu a proč nechal do výzdoby křesťanského chrámu zakomponovat takto nekonvenční repertoár osobností.
Rockefellerova síť
Odpovědi hledejme především u postavy Johna Davidsona Rockefellera mladšího. Tento dědic ropné společnosti Standard Oil Company, finančník a jeden z nejbohatších mužů USA se v polovině dvacátých let rozhodl ve čtvrti Morningside Heights – jež na počátku 20. století zažila prudký stavební růst a stala se sídlem newyorské střední třídy a také univerzitním a kulturním centrem Manhattanu – postavit protestantský kostel. Rozhodnutí to bylo překvapivé už proto, že o pouhé tři roky dříve John D. Rockefeller slavnostně otevřel jiný kostel, jehož stavbu financoval: budovu na třídě Park Avenue, spravovanou konkrétně baptistickou církví, do níž sám od dětství patřil. Nový kostel ve čtvrti Morningside Heights měl ostatně po formální stránce také náležet baptistům, na rozdíl od ostatních křesťanských svatyní v Americe však měl být takzvaným multikonfesním místem, kostelem „pro všechny“. Ať už byl věřící baptistou, presbyteriánem, katolíkem, či snad zástupem pravoslaví, kongregace Riverside Church mu byla otevřená. Toto na svou dobu velmi progresivní směřování měl po praktické stránce zajišťovat pastor Harry Emerson Fosdick, liberální kazatel, jehož názory sehrály při realizaci stavby taktéž důležitou roli.
Důvody, které pohádkově bohatého průmyslníka Rockefellera k takto ambicióznímu počinu vedly, je třeba hledat v jeho kariéře filantropa. V rámci filantropických aktivit se totiž dlouhodobě zasazoval o sjednocení křesťanských církví. Podle jeho představ by sjednocené církve mohly efektivněji spolupracovat v boji s postupující sekularizací, stejně jako v potírání sociálních problémů a v péči o chudé a nemocné. Je zjevné, že Rockefeller si tímto způsobem přál mírnit nedostatky systému, jejž spoluvytvářel. Sociální problémy v industriálně rozvinuté Americe přelomu 19. a 20. století byly na denním pořádku a sám Rockefeller se coby ropný magnát opakovaně potýkal se stávkami dělníků, jejichž pracovní a životní podmínky byly i v jeho podnicích velmi mírně řečeno neutěšené. Temnou stránkou jeho kariéry je obvinění ze zosnování takzvaného ludlowského masakru, krvavé události z roku 1914, kdy byly v hornickém městě Ludlow v Coloradu postříleny dvě desítky lidí (převážně žen a dětí) ze zhruba dvanácti set stávkujících dělníků Rockefellerovy těžařské společnosti Colorado Fuel & Iron Company.
Snaha o podchycení nespokojenosti chudých vytvořením záchytné sítě vzájemně kooperujících křesťanských církví se stala jedním z nejvýraznějších aspektů Rockefellerovy filantropické kariéry. Šlo o řešení čistě technokratické, jež cílilo více na symptomy celospolečenského problému než na jeho kořeny, nicméně právě multikonfesní Riverside Church s etnicky a kulturně pestrou výzdobou (která se neomezovala pouze na portál) se měl stát hmatatelným důkazem těchto ekumenických snah – slovy Rockefellerova životopisce mělo jít o „experiment křesťanské jednoty“.
V čem je háček
Cílem celého projektu však nebylo křesťanské církve pouze organizačně propojit. Klíčové bylo rovněž aktualizovat jejich teologii pro potřeby moderní doby. V tomto uvažování Rockefeller zdaleka nebyl sám, podobné ideje se kondenzovaly například v tehdy poměrně novém protestantském hnutí Social Gospel, jehož příslušníkem byl i zmiňovaný pastor Fosdick. Cílem hnutí bylo ukázat, že křesťanská víra není v rozporu s vědeckými objevy a že dokáže reflektovat multikulturalitu americké společnosti. Albert Einstein se stejně jako Buddha či Archimedes tedy stávali moderními apoštoly nového typu křesťanské víry přístupné „všem“.
A právě v tom je ten háček. Židovský teoretický fyzik (stejně jako všechny ostatní postavy slavných) se začleněním do výzdoby kostela stal součástí Rockefellerova snu o formování americké společnosti křesťanskou vírou. Einsteinova podobizna tak ve výzdobě nefiguruje coby symbol rovnoprávnosti židovského národa (a dalších národů), nýbrž byla použita pro vytvoření a potvrzení dominantního křesťanského narativu, který kořeny americké společnosti klade opět a pouze do bílé křesťanské Evropy. O tom svědčí mimo jiné galerie králů, soubor soch nacházející se přímo nad portálem, který vytváří pomyslnou genealogickou linii americké společnosti: ta začíná biblickým králem Davidem, pokračuje Marcem Aureliem, Konstantinem přes Karla Velikého a končí anglosaským králem Alfrédem.
S podobnými koncepty se v americké sakrální architektuře přelomu 19. a 20. století setkáváme opakovaně. Pro stavby tohoto typu se vžilo označení „národní katedrály“ a zdánlivá inkluzivita jejich ikonografie byla ve skutečnosti nástrojem k utváření amerického nacionalismu, který utlačoval původní obyvatelstvo i řadu dalších menšin, jež v americké společnosti nespadaly mezi intelektuální a ekonomické elity.
Ačkoliv se „národní katedrály“ liší co do pestrosti ikonografie – Riverside Church lze z hlediska snahy o multikulturalitu a multikonfesní charakter považovat za nejambicióznější z nich –, jedno mají společné: neostředověkou vizuální estetiku. Ta se stala dalším nástrojem potvrzení evropských kořenů americké identity. Gotiku jako „národní sloh“ pro protestantské kostely intenzivně propagovali protestantští teoretikové architektury od počátku 20. století a francouzské gotické katedrály se v USA dostaly na vrchol popularity během první světové války, kdy americká válečná propaganda šířila fotografie bombardovaných staveb coby symbolů německé agrese na starém kontinentu a používala je jako argument pro americký zásah do konfliktu. Katedrála v Chartres, která newyorskému Riverside Church „propůjčila“ svůj vzhled, byla navíc ve své době na americké půdě populární stavbou i díky historické eseji Mont Saint Michel a Chartres spisovatele Henryho Adamse, který ve středověké minulosti hledal východiska pro problémy moderního světa. Pro tohoto autora, stejně jako pro Rockefellera při stavbě Riverside Church, se tedy minulost stala nástrojem k řešení krizí.
Rockefellerova „národní katedrála pro všechny“ je tak především zhmotněným snem amerických elit o ideální podobě společnosti – křesťanské, s kořeny ve středověké Evropě, vycházející z myšlenek úspěšných mužů. •
Autorka je historička umění.