Tak jak je to s tím tetováním?
O knize Víra vrytá pod kůži
V roce 2005 bylo během archeologických vykopávek na území dnešního Súdánu nalezeno tělo ženy, která zemřela někdy mezi lety 650 a 750 n. l. Její měkké tkáně se dochovaly v tak dobrém stavu, že bylo možné na kůži identifikovat tetování, a to tetování nadmíru zajímavé.
Jedná se o monogram archanděla Michaela, který si tato křesťanka zajisté nechala vytetovat ve víře v jeho ochranu. O několik let později byla opět v Súdánu objevena další mumie, tentokrát muže, žijícího zhruba ve stejné době. Na nártu pravé nohy měl vytetovaný christogram, tedy spojená řecká písmena chí (Χ) a ró (Ρ), doplněná o alfu (Α) a omegu (Ω).
Tyto dvě mumie osob očividně křesťanského vyznání jsou prozatím jedinými „materiálními“ důkazy, že křesťanství a tetování nejsou neslučitelné fenomény. Kromě súdánských mumií však o značení těla u křesťanů svědčí celá řada pozoruhodných písemných pramenů z prvních staletí křesťanství, které představujeme a komentujeme v knize Víra vrytá pod kůži.
Znamení věrnosti, sounáležitosti, ochrany, zázraku…
Co představované texty vypovídají o důvodech prvotních křesťanů trvale označovat svá těla? Důvodů je vícero, a velice různorodých.
Zmínky o označených křesťanech pocházejí už z prvních čtyř staletí našeho letopočtu, kdy křesťanství ještě nebylo legální. Křesťané, kteří byli odhaleni, byli nejčastěji odsuzováni k práci do dolů a kamenolomů (damnatio ad metalla), což byl v Římské říši trest vyhrazený pro ty nejhorší zločince. Zajímavý dokument pochází od afrického biskupa Cypriána z Kartága (200–258). Ten ve svém pojednání píše o numidiánských křesťanech v severní Africe, kteří byli císařem Valeriánem odsouzeni, zbiti a posláni do dolů s oholenou polovinou hlavy, nohy jim byly okovány řetězy a tváře „označeny“. Tyto značky se však v křesťanské komunitě záhy staly znakem utrpení pro Kristovo jméno, a tedy výrazem hlubokého křesťanského přesvědčení. Takto poznamenaní lidé se proto těšili velké úctě.
Označení na těle však nemuselo být spojeno s trestem ani otroctvím, křesťané mohli značky přijmout i dobrovolně. Potvrdili tím svou víru a mohli se stát součástí konkrétní komunity. Zvyk vytvářet značky zajišťoval skupině stabilitu a jednotnou identitu, díky níž bylo obtížnější skupinu narušit. Není tedy divu, že v období pronásledování křesťanů značky pomáhaly komunitě doslova přežít. Zvyk tetování jako důkaz křesťanského vyznání můžeme až do dnešních dnů sledovat u koptů v severní Africe; vzhledem k tomu, že tato křesťanská menšina působí ve většinové muslimské společnosti, značky na těle zde stále plní funkci jednotícího prvku komunity.
Dalším důvodem k tetování byla motivace čistě osobní, kdy značka měla funkci amuletu, což dokládají právě súdánské mumie. Tetování amulet lidé vnímali například jako ochranu před nemocemi nebo jako znamení uzdravení. Velmi neobvyklou funkcí zásahů do těla pak bylo navazování spojení s Bohem skrze bolest při jejich vytváření.
Kdy přišla změna?
Zadáme-li do internetového vyhledávače „křesťanství a tetování“, na stránkách některých křesťanských komunit se dozvíme, že jsou neslučitelné, či přinejmenším problematické. Jak však ukazují dobové texty, značení těla bylo mezi prvotními křesťany obvyklou praxí a lze ho vnímat jako součást křesťanské kultury. V knize Víra vrytá pod kůži. Tetování ve světě prvních křesťanů se proto zamýšlíme nad otázkou, kdy se tento přístup tak zásadně změnil, kdy se pro evropské křesťany stalo vizuální označování těla nepřijatelným či pohoršujícím. Nespokojujeme se s vysvětlením, jež se odvolává na často citovaný biblický verš z knihy Leviticus „Nebudete svá těla zjizvovat pro mrtvého ani si dělat nějaké tetování (Lv 19, 28)“, zamýšlíme se například nad označováním trestanců přetrvávajícím do 19. století či nad postojem evropských kolonizátorů k potetovaným domorodým obyvatelům.
Křesťanské tetování je upozaďovaný a pro mnohé nečekaně košatý fenomén až dodnes. Prameny vypovídající o tomto jevu v raném středověku shromážděné v naší knize už i samy o sobě nabízejí pozoruhodný vstup do vzrušující debaty (a její historie) o tetování a křesťanské víře. Doufáme, že texty i jejich komentáře čtenářkám a čtenářům umožní rozkrýt často opakované stereotypy a rozšíří pohled na „křesťanskou kulturu“ za hranice dnešního „západního“ světa. •
Autor a autorka jsou historici umění.
Martin Drlíček, Zuzana Faktorová Frantová: Víra vrytá pod kůži. Tetování ve světě prvních křesťanů. Brno, Munipress, 2026.