V srdci Amazonie
Jazykový melting pot v Francouzské Guyaně
Erasmus už není žádná nevšednost, málokdo ale ví, že umožňuje i cesty do tisíce kilometrů vzdálených destinací. Moje dobrodružná duše se do toho vrhla po hlavě, a tak jsem se v srpnu roku 2023 po dvou dnech cesty ocitla na Francouzské Guyaně, 8 000 km od domova.
Stačí v srdci Amazonie, jak se Francouzská Guyana sama hrdě nazývá, strávit pár týdnů a člověk v praxi pochopí význam takzvaného melting potu. Ačkoliv Francouzská Guyana oficiálně patří mezi plnohodnotné francouzské departmenty, kde úředním jazykem zůstává francouzština, na ulici ji je slyšet jen pomálu. Za prací sem přijíždí spousty lidí z celého světa. A moc si s francouzštinou nelámou hlavu. Mnohokrát jsem se ocitla v situaci, kdy jsem si ani jako lingvistka netroufala odhadnout, jakým jazykem na mě lidé mluví. Zdejší život je jako bonboniéra Forresta Gumpa, jen má každý bonbonek kromě jiné chuti taky jinou řeč.
Místní lingvistická rozmanitost vychází především z mezinárodního charakteru celé země, protkané pestrou místní kulturou. Aktivně se tu mluví desítkami jazyků, jednotlivé komunity například stále udržují jazyky původních indiánských obyvatel i domorodých obyvatel zvaných Bushinengués. A to ani nepočítám jazyky neregistrovaných vesnic a komunit uprostřed amazonského pralesa. Hojně zastoupené jsou v této rozmanité směsi i jazyky okolních zemí, tedy domorodé jazyky ze Surinamu, Sranan Tongo (surinamská kreolština) nebo brazilská portugalština. Nejčastěji ale člověk narazí na pozůstatky francouzské kolonizace, které se odráží v guyanské kreolštině a kreolštinách karibských frankofonních ostrovů. Antilské kreolštiny představují rodnou řeč většiny zdejších obyvatel a vychází z kontaktu francouzštiny s původními místními jazyky, proto si mezi sebou často rozumí. Paradoxní je, že chudák guyanská kreolština je co do četnosti mluvčích až na třetím místě, daleko častěji jsem se potýkala s kreolštinou z Guadeloupe nebo v chudších oblastech s tou haitskou – obyvatelé Haiti totiž do Francouzské Guyany utíkají před politickou situací ve vlastní zemi. A přidávají se světové jazyky, nejčastěji čínština v oblasti obchodu a angličtina v okolí Guyanského kosmického centra. Další evropské, ba dokonce i světové jazyky jsou běžně slyšet ve městě Kourou, vybudovaném pro zaměstnance již zmíněného kosmodromu.
Je až k nevíře, že i když se na Francouzské Guyaně mluví tolika jazyky, česky jsem tam nejspíš uměla jen já. Určitě si dokážete představit mou radost, když jsem po pěti měsících v Amazonii, úplně náhodou, zaslechla větu: „Paľo, odfoť ma tu na tej ceste, nech je vidieť v pozadí to more.“ Slovenština mi v tu chvíli vehnala slzy do očí. Rodný jazyk mi chyběl tak moc, že jsem překonala svou obvyklou nesmělost a vydala se se slovenskými bratry konverzovat.
Každý místní automaticky počítá s tím, že všichni rozumí kreolštině, a konverzaci tedy vždy začíná slovy: „Byenbonjou! Sa ou fé? Sa ka maché?“ Nad tím se i člověk ovládající francouzštinu pozastaví, a pokud se nejedná o nadšeného hádankáře, požádá o překlad. Pro mě, jakožto pro francouzštinářky ze severu Čech, byl první kontakt s kreolštinou podobný jako můj první výlet do tradiční hanácké vesnice. Nebo jako konverzace s dítětem, které se teprve učí mluvit. Zprvu se zdá srozumitelné jen každé páté slovo, ale postupem času si ucho zvykne, přizpůsobí se a sdělení začne dávat smysl. Zvykla jsem si na kreolštinu poměrně rychle. Nejdřív jsem si ale musela protrpět nespočet trapných chvilek, kdy jsem přemýšlela, jestli na mě můj nový známý mluví kreolštinou, nebo jen špatnou francouzštinou. Život se mi tam výrazně zjednodušil, když jsem porozumění jazykového amalgámu přijala jako hru. Není totiž složité z poslechu dešifrovat tendence kreolštiny při přejímání francouzských slov. Zároveň běžnému francouzštináři netrvá dlouho, aby pochopil souhrn pravidel jednoduché gramatiky, která je používaná v běžné komunikaci. V jednoduchosti je krása a možná právě díky této jednoduchosti tu kreolština tak silně a úspěšně francouzštině konkuruje.
JAZYK MOLIÈRA?
Ani ti, kdo pobývají na území Francouzské Guyany déle, ve francouzštině nutně neexcelují. Nejenže její místní varianta v sobě stejně jako v dalších bývalých koloniích uchovává mnoho odkazů na francouzštinu z období kolonizace, ale zároveň na ni má nesmírný vliv již zmiňovaná kreolština. Zdejší podoba, a hlavně úroveň Molièrova jazyka by tohoto slavného dramatika možná urážela – někdy byla až šokující. Dokonce i mí spolužáci, vysokoškolští studenti na Université de la Guyane, mne svou neznalostí francouzské gramatiky ohromovali. Vliv kreolštiny a dalších jazyků ale proniká i do slovní zásoby. S kreolskými výrazy se lze setkat hlavně na tržišti s lokálními, pro nás exotickými druhy ovoce a zeleniny, v přírodě a v kuchyni. Velká část oficiálních názvů podniků a značek se také nechává inspirovat kreolštinou a domorodými jazyky, tudíž je jazyková rozmanitost Francouzské Guyany nejen slyšitelná, ale i viditelná na každém rohu. Dokonce mnoho billboardů a reklam na veřejnosti je pouze v kreolštině, což Francouzům a lidem, jako jsem byla já, život moc neusnadňuje. Kreolština ale úředním jazykem Francouzské Guyany být nemůže. Zaprvé existuje až moc jejích forem, zadruhé by to bylo v silném rozporu s francouzskou ústavou, která říká, že jazykem republiky je francouzština. Regionální jazyky francouzská ústava řadí pouze do kulturního dědictví. A tak oficiální status kreolštiny ani jiných jazyků není definován. Mohu jen říci, že se jedná o překvapující součást místního života, o které se málokterý turistický průvodce zmíní.
Lingvistická rozmanitost Francouzské Guyany je fascinující a pro filology je toto místo rájem. Rozhodně ale není pro slabé povahy. A Babylonskou věž by tu taky nejspíš nepostavili. •
Autorka je studentka francouzské filologie.