Pochopit přítomno

13.07.2025 |Adrien Palladino |západ
Portrét Marca Blocha © Wikimedia Commons, neznámý autor, volné dílo

Marc Bloch a historie proti totalitám

Jen vzácně se historikovi dostane pocty od vlády, a ještě vzácněji jména historiků rezonují v mediálním prostoru. Letos však do pařížského Pantheonu vstoupí Marc Bloch, geniální medievalista a hrdina odboje, který byl v roce 1944 zastřelen nacisty. Francie mu tak vzdává nejvyšší hold.

Kdo byl Marc Bloch a proč je jeho odkaz tak významný? Studenti dějin umění na Masarykově univerzitě jej znají (nebo by jej měli znát) především díky jeho eseji Apologie pour l’histoire ou Métier d’historien (Obrana historie aneb Historik a jeho řemeslo), která je součástí povinné četby ke zkoušce. Ovšem Blochův přínos přesahuje hranice vědeckého oboru. Ve světě v krizi, kde deklarovaná nevědomost slouží jako politický program a kde se beze studu prosazuje extrémní pravice, jež rehabilituje jen lehce maskovaný fašismus, se mi Bloch zdá být obzvláště důležitou postavou. Připomíná nám, či nás dokonce nutí, abychom se zamysleli nad naším vztahem k minulosti.

O LÁSCE A ZRADĚ

Marc Bloch se narodil v roce 1886 v Lyonu, v alsaské židovské rodině univerzitního profesora. Studoval v Paříži a pak v Německu, které v té době stálo v čele historického výzkumu. V roce 1914 byl povolán do zbraně, z války vyšel s hodností kapitána a s vyznamenáním za statečnost. Od roku 1919 vyučoval ve Štrasburku, který se krátce předtím stal opět francouzským a i přes možný prvotní dojem nebyl nijak marginálním městem, naopak měl ambici stát se výkladní skříní intelektuální práce nastavenou sousednímu Německu. Právě zde Bloch potkal Luciena Febvra, s nímž v roce 1929 založil časopis Annales. Histoire, Sciences sociales, který trvale proměnil obor historie. Bloch publikoval díla, která jsou dodnes pro studium dějin zásadní, a v roce 1936 se stal profesorem na pařížské Sorbonně.

Když v roce 1939 vypukla druhá světová válka, bylo mu padesát let, přesto se vrátil do armády. Francouzský debakl byl bleskurychlý a příměří z roku 1940 porážku zpečetilo. Blochovi se podařilo dostat se do neokupované zóny na jihu. Tam jej vichistický režim zasáhl plnou silou svými antisemitskými zákony. Nařízení z 3. října 1940 zakazující Židům zastávat veřejné funkce jej odsoudilo k odchodu z univerzity. Za zásluhy mu však byla udělena výjimka a mohl po jistou dobu pokračovat ve výuce nejprve v Clermont-Ferrand a poté v Montpellier. Uprostřed bouřlivých událostí v létě 1940 se Bloch chopil pera a napsal palčivé bezprostřední svědectví: L’Étrange défaite (Podivná porážka vyšla česky roku 2007 v překladu Ireny Kozelské). Tato kniha o historii v reálném čase, napsaná s naléhavostí okamžiku, v sobě nese ozvěnu dramatu, jímž Bloch procházel. Jedna z pasáží vyniká jako jasnozřivý výkřik, výmluvnější než jakákoliv vyprávění:

Tento muž, příkladný vlastenec, veterán vyznamenaný ve Velké válce, kapitán v záloze a akademik uznávaný pro svou erudici, se ze dne na den ocitl v roli vyděděnce. Už ne Marc Bloch, ale Marc Léopold Bejamin Bloch. Pod jhem rasových zákonů se jeho původ, a dokonce i jméno staly odsouzením.

Nějakou dobu uvažoval o emigraci – mohl opustit Francii a odjet s rodinou do Spojených států, jako to udělalo mnoho jiných. Ale když wehrmacht vtrhl do svobodné zóny, rozhodnutí pro něj bylo zcela jasné: je nutno bojovat. Bloch se účastnil odboje již v Clermont-Ferrand a nyní se do ilegálního boje zapojil naplno. V roce 1943 se v Lyonu přidal k jedné z nejvýznamnějších odbojových organizací Franc-Tireurs et partisans (Osamělí střelci a partyzáni), postupoval rychle v její hierarchii, a nakonec se stal členem regionálního vedení Mouvements unis de Résistance (Sjednocená hnutí odboje). Neúnavně pracoval na organizaci odboje v celém regionu Rhône-Alpes, vytvářel sítě a koordinoval akce. Ale smyčka se stahovala. Na základě udání byl 8. března 1944 zatčen gestapem. Přišla poslední zkouška: výslech a mučení. Nepodlehl. V červnu 1944, jen pár týdnů před osvobozením Francie, byl Marc Bloch zastřelen. Až do samého konce ztělesňoval Francii, kterou miloval a která ho v jistém momentu zradila.

ANALÝZY A ČINY

Co si z tohoto tragického životního příběhu odnést? Už v roce 1934 byl Marc Bloch jedním z prvních akademiků, kteří prolomili mlčení, jež tížilo Evropu, a začali poukazovat na zlo italského fašismu a německého nacismu. Neváhal napsat působivé svědectví o francouzské porážce, text, jehož pronikavost otřese čtenářem i dnes. Ale nespokojil se jen s analyzováním. Konal. Navzdory věku a navzdory riziku vyšel z relativního bezpečí, které mu poskytoval status profesora, vybral si boj a vstoupil do odboje. Marc Bloch je bezpochyby ztělesněním angažovaného badatele. Jeho dílo a jeho osud nás vyzývají, abychom přehodnotili své místo nejen jako intelektuálové, ale také jako občané a jako lidé.

Jaký význam má nakonec uvedení do Pantheonu? Často jen oživuje určitou formu nacionalismu. Jenomže uvedení historika do Pantheonu nesmí být jen pouhým vzpomínkovým gestem, ale činem, který nese význam. Opravdová pocta totiž nespočívá v kameni, nýbrž v myšlence: v myšlence historie pojaté nikoli jako neměnné vyprávění, ale jako věda kladoucí nároky, jako obor, který nás nutí, abychom se neustále zamýšleli nad naší minulostí, objasňovali současnost a uvažovali o naší budoucnosti.

Dějiny 20. stolení nás opakovaně učí jedné věci: demokracie je křehká. Nic nelze považovat za samozřejmost. Texty Marca Blocha k nám promlouvají i jednaosmdesát let poté, co byl zavražděn nacisty, a i dnes nám nabízí nástroje, abychom se mohli postavit vzestupu fašismu a zrychlenému rozpadu základních práv. Avšak tyto nástroje mají hodnotu, jen pokud se jich rozhodneme chopit. Takový postoj nám Bloch ukazuje zcela jednoznačně: není to zaslepenost ani únik do uklidňující iluze obrazovek a sociálních sítí. Jedná se o široký pohled na svět. Sám to řekl s jasností, kterou čas nijak nepozměnil: „Nepochopení přítomna se nevyhnutelně rodí z neznalosti minulosti. Možná však že je stejně marné vyčerpávat se snahou o porozumění minulosti, nevíme-li nic o přítomnosti.“

Z francouzštiny přeložila Karolina Foletti.

13.07.2025 |Adrien Palladino |západ