Těžba, dražba, politika
Nový život středověkých iluminací kutnohorského dolování stříbra
V Kutné Hoře žije v současnosti přibližně dvacet jedna tisíc obyvatel. Ve středověku však toto středočeské město bylo klíčovým hornickým centrem, které financovalo chod českého království a kde se razily stříbrné mince – pražské groše. Exploatace kutnohorského podzemního bohatství, zejména velkých ložisek stříbronosné rudy, nevedla pouze k prosperitě, měla za následek také vznik řady cechů, pořádků i (před)kapitalistických institucí – důlních společností, které umožňovaly jedincům kupovat těžební podíly.
Právě z těchto nových společenských dynamik se v šedesátých a sedmdesátých letech 15. století – období, kdy byl do staročeštiny přeložen hornický zákoník Ius regale montanorum z let 1300 až 1305 – zrodila potřeba zobrazit aktivity související s těžbou stříbra a horníky jako důležitou součást tohoto spletitého společenského organismu.
Do dnešních dnů se dochovaly tři pozdněstředověké iluminace kutnohorského dolování. Nejstarší z nich je iluminace z dílny Valentina Nohy na prvním listu takzvaného Kutnohorského antifonáře z roku 1471, nacházejícího se v Národní knihovně v Praze. Druhou najdeme na frontispisu takzvaného Kutnohorského graduálu z devadesátých let 15. nebo počátku 16. století v Rakouské národní knihovně ve Vídni. Poslední se pak datuje do konce 15. století a je uložena ve sbírkách Galerie Středočeského kraje (GASK) v Kutné Hoře. I když se jedná o jediný list, i tato iluminace byla s největší pravděpodobností původně součástí liturgické knihy. Všechny tři zobrazují různé pracovní úkony horníků, na nichž produkce stříbra závisela a kteří našli, jak ukazují diskuse z šedesátých a sedmdesátých let 15. století, vlastní sebevědomí, snažíce se zlepšit své postavení v rámci složitých společenských struktur města. Zároveň, zejména na dvou mladších iluminacích, najdeme také procesy drcení, třídění, praní, a nakonec také prodávání rudy. Ražba stříbrných mincí probíhající na Vlašském dvoře je zobrazena pouze na listu z Galerie Středočeského kraje.
DAVID RATH A JAN TŘEŠTÍK ZASAHUJÍ
Právě iluminace z GASKu byla koncem roku 2009 vydražena v aukční síni Sotheby’s v Londýně. Do té doby byla známa především z černobílých reprodukcí, poprvé publikovaných v roce 1929. Čeští politici viděli v myšlence „vrátit“ iluminaci do Čech a začlenit ji do sbírek Galerie Středočeského kraje příležitost k posílení svých politických pozic a využili ji. Získání tohoto pozdněstředověkého pokladu se tak stalo otázkou prestiže a „celonárodního významu“, jak uvedl mimo jiné tehdejší ředitel GASKu Jan Třeštík pro Český rozhlas. Akvizice je spojena zejména s Davidem Rathem. Tento bývalý ministr zdravotnictví v době dražby zastával funkci hejtmana Středočeského kraje a kromě toho byl poslancem českého parlamentu za ČSSD. Kraji se podařilo iluminaci koupit v dražbě za zhruba 510 tisíc liber (615 450 liber se všemi dalšími náklady), přičemž politik se dražby podle svých slov účastnil osobně jako „ten, který drží pokladnu“ (jak se v prosinci 2009 vyjádřil pro Hospodářské noviny). Zatímco politická opozice kritizovala využití značných veřejných prostředků v době finanční krize, Rath byl spolu s Janem Třeštíkem v publikaci o iluminaci, kterou GASK vydala v roce 2010, vylíčen – s trochou nadsázky – jako vítězný hrdina. Sám Rath zdůvodnil akvizici prohlášeními „u těchto jedinečných děl půjde cena v příštích letech výrazně nahoru“ a „kdyby to naše děti nebo vnukové náhodou chtěli prodat, tak to prodají za mnohem víc“ (pro Kutnohorský deník a pro Novinky.cz). Aktivně se navíc snažil spojit svou osobu s tímto předmětem tak, že v Den české státnosti, 28. září 2010, vystavil jeho kopii ve své vlastní, nově zrekonstruované kanceláři a zpřístupnil ji veřejnosti. Pozdněstředověký umělecký předmět se díky své vysoké ceně a politickým důsledkům akvizice stal středem širší veřejné debaty a vzbudil pozornost, kterou by jinak asi přitáhl jen těžko.
STVOŘENÍM TO NEKONČÍ
Tato akvizice je vskutku poutavou epizodou, neboť osoby, jež byly ve zmíněné galerijní publikaci z roku 2010 oslavovány za to, že přihazovaly dostatečné množství peněz, se později zapletly do různých skandálů. Rath byl v roce 2012 obviněn z korupce a rok poté odsouzen k několikaletému trestu odnětí svobody. Třeštíkovo jméno se v médiích skloňuje především v souvislosti s několika podvody s uměním (nejnovější kauza je z roku 2024).
Cílem zde však není kritika nákupu tohoto unikátního artefaktu, který se dnes stává zajímavým i v rámci debat o vlivu lidských aktivit na životní prostředí – jevu, jenž zjevně není výhradním výdobytkem doby moderní, navzdory jeho rostoucímu rozsahu. Ukazuje nám však jasně, že středověké předměty (stejně tak jako medievalisté, kteří je studují) nezůstávají uvězněny ve středověku. Jsou dále využívány, či dokonce zneužívány, v různých, stále se měnících historických kontextech a mohou se tak vynořit i v současných politických a ideologických diskurzech. Je to právě tento jejich potenciál, který vede badatele k novým otázkám, týkajícím se jejich poststředověkého života. Z někdy až nekonečných debat o datacích a objednavatelích uměleckých předmětů by se snad mohlo zdát, že jejich vznik bylo to nejdůležitější a nejpozoruhodnější, ale často tomu tak není. Stvořením to skutečně nekončí. •
Autor je historik umění.