Osmdesát devět vteřin do apokalypsy
Einsteinovy a Oppenheimerovy Hodiny posledního soudu
V roce 1947 vytvořili vědci z projektu Manhattan – projektu, který vyústil ve výrobu atomových bomb, jež v roce 1945 zničily Hirošimu a Nagasaki – symbolické hodiny. Nesou jméno Hodiny posledního soudu a jsou analogií odpočítávání času k příchodu Nového roku, známého například z Times Square v New Yorku, ovšem místo půlnoci nadejde apokalypsa.
Upozorňují tak na bezprostřední naléhavost situace. Ale co je to za naléhavost a co za apokalypsu? Hrozba je samozřejmě především ekologická, ale nejen. Hodiny nás tak vedou k zamyšlení nad tím, jak vnímáme čas – především ten, který nám zbývá.
Měření zbývajícího času každý rok provádí skupina vědců z časopisu Bulletin of the Atomic Scientists, který v roce 1945 založili Albert Einstein a J. Robert Oppenheimer, ve spolupráci s radou, jejíž součástí je několik laureátů Nobelovy ceny. Hodiny se staly celosvětově uznávaným indikátorem zranitelnosti světa vůči světové katastrofě způsobené technologiemi vytvořenými člověkem, a oscilují tak každoročně podle vyhodnocení nebezpečí. V roce 1947 hodiny konce světa ukazovaly symbolický čas 23 hodin 53 minut: naléhavost vyplývala z hrozby ozbrojeného konfliktu a z rozmisťování jaderných zbraní na pozadí studené války mezi Spojenými státy a Sovětským svazem. V roce 1991, po podepsání Strategické dohody o redukci zbraní (START) a po ukončení studené války, se hodiny posunuly na 23 hodin 43 minut, a zdánlivě tak poskytly krátký čas k oddechu.
Od té doby se však čas nepřestal zkracovat… V roce 2022 vedlo hromadící se nebezpečí mezinárodních konfliktů (a obzvláště propuknutí války na Ukrajině) spolu s globálním oteplováním ke ztrátě dalších deseti vteřin. Bulletin z ledna 2024 vyzýval čtenáře, aby se zamysleli nad otázkou: „Co můžeš udělat pro to, aby se hodiny posunuly?“ Otázku pokládal Einstein, zobrazený na obálce po vzoru Strýčka Sama z náborového plakátu pro americkou armádu v roce 1917.
Nebezpečí jsou umocněna silným multiplikátorem: šířením dezinformací a konspiračních teorií, které degradují ekosystém komunikace a čím dál více rozostřují hranici mezi pravdou a lží. Zdá se, že toto nebezpečí se ještě zvýšilo po znovuzvolení Donalda Trumpa, který stále otevřeněji lže a obklopil se řadou technokratů (jako je Elon Musk) vyznávajících čím dál hlasitěji konspirační teorie a totalitní postupy.
Poslední odpočet, zveřejněný 28. ledna 2025, ukazuje 23 hodin 58 minut a 31 vteřin, tedy osmdesát devět vteřin před apokalypsou. Někdejšímu velkému strachu z jaderného konfliktu dnes odpovídá možná ještě bezprostřednější strach z ohlašovaného klimatického kolapsu a také z nebezpečí, jež přinášejí nástroje umělé inteligence a biologické zbraně. Mezinárodní meteorologická organizace a vědci z amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) konstatovali, že existuje šance jedna ku třem, že rok 2024 bude teplejší než rok 2023, a 99procentní šance, že se rok 2024 zařadí mezi pět nejteplejších let v dějinách. Navzdory naléhavosti této hrozby mnozí političtí vůdcové pokračují v jejím popírání. A pro některé – v čele s Trumpem a jemu podobnými populisty – jsou hodiny pouhým ultimátem, které jim umožňuje prosazovat ty nejradikálnější politické myšlenky.
Strach, který se do hodin promítá, se netýká jen ekologie, ale také návratu války (a studené války) do Evropy, politické polarizace a vzestupu autoritářských režimů. Jako by hodiny, které ukazují lineární čas, jenž nemůže než kráčet k půlnoci, rezonovaly s minulostí, která již Evropou otřásla a přinesla smrtonosný vzestup nacionalismu, světové války, úpadek civilizace…
Vizuální a mentální obraz hodin je způsob, jak v lidském měřítku ozřejmit historický čas. Avšak tento dlouhý čas je také poznamenán pocitem opakování, který – podobně jako hodinové ručičky, jež každý den oběhnou svých dvakrát dvanáct hodin a dál pokračují v kroužení – vytváří dojem neustále se opakujícího cyklického historického času. Ve skutečnosti tedy nejde o to „vrátit“ hodiny, abychom se vzdálili půlnoci, ale o to pochopit, jak najít křehkou rovnováhu mezi naším časem a časem Dějin. •
Z francouzštiny přeložila Karolina Foletti.
