Fenomén chalupaření
Dobrovolná dřina a ztracený odpočinek
Když jsem sbírala materiál k monografii O chalupách a lidech: České chalupářství v období tzv. normalizace a transformace, jeden respondent mi řekl, že chalupa je jako dítě – nikdy mu nedá spát a vyžaduje neustálou pozornost. Děti vyrostou, ale chalupa zůstává věčnou starostí. Možná v tom spočívá kouzlo chalupaření: obyvatelé tuzemských měst víkend co víkend odjíždějí z města, aby se dobrovolně vrhli do nekonečného kolotoče oprav, do záhad rovnice, kde lopota rovná se odpočinek.
