revize re:vize časopis

editorial

Filter

rubrika
vše
časopis
vše
autor
vše
seřadit
od nejnovějšího

Můj stín bude smutnit v pozadí

„Můj stín bude smutnit v pozadí,“ napsala básnířka Ruzanna Voskanjan, aby vyjádřila své pocity tváří v tvář zdánlivě nevyhnutelnému faktu, tedy dohodnuté svatbě své dcery, která si jednou – aby byla věrna tradici – bude muset vzít naprosto neznámého  muže. Téma žen, které jsou společností diskriminované (a někdy  i týrané), v červencových re:vizích bohužel silně rezonuje. Stejně  tak se napříč číslem setkáváme s neveselými příběhy o tom, k čemu  může vést tvorba exkluzivní národní identity.

ArménieodbojRuskoženská otázka

07.07.2025 |Ivan Foletti | editorial

Della dissimulazione onesta? 

V roce 1641 vydal básník a filozof Torquato Accetto (1590/98–1640) spis Della dissimulazione onesta (O počestné přetvářce). Cílem pamfletu bylo zamyšlení, jak vyjadřovat své názory v době, kdy vládne inkvizice, aniž by se člověk dostal do nesnází.

cenzuradějinyspolečnost

01.12.2025 |Ivan Foletti | editorial

Máme věřit vědě?

V období koronavirové pandemie byla společnost (nejen v českých luzích a hájích) vzácně rozdělená. „Vinu“ na tom měli i vědci (vědkyně do veřejného prostoru promlouvaly až na čestné výjimky mnohem méně), kteří ne vždy zastávali jednotný názor na to, jak se státy mají v rámci pandemie chovat.

dějinyspolečnostvěda

01.12.2024 |Ivan Foletti | editorial

Most lze opravit!

Pražský železniční most pod Vyšehradem je součástí říčního panoramatu Prahy, které je od roku 1992 zapsáno ve světovém dědictví UNESCO, a přece ho český stát chce zlikvidovat. Umění Náhorního Karabachu, jež bylo od nepaměti součástí arménského kulturního světa, pro změnu nechrání nikdo a vše nasvědčuje tomu, že na místě probíhá divoká kulturní genocida. Pařížské street art je takovým kompromisem: část tvůrců je pronásledována, část naopak protežována administrativou prezidenta Macrona.

ArménieEvropahistoriekulturní dědictví

01.11.2024 |Ivan Foletti | editorial

Mýty, které dělí

Deníky se od ledna nepřetržitě plní články, jež se pojí s postavou staronového prezidenta Spojených států (jméno vynechávám, abych mu nepřidával body do bobtnající citovanosti). Zákony, které tento zaměstnanec amerického lidu zběsile podepisuje (a silou protlačuje), ve mně většinou probouzejí smutek či depresi. Více či méně explicit­ně podporují násilí, hamižnost, sobectví, a není divu, že se z každého ranního probuzení pro mnoho Evropanů stalo trauma: jaká hrůza se přes noc za oceánem zase odehrála?

historiemýtypolitika

01.05.2025 |Ivan Foletti | editorial

Cválat na hřbetech bezejmenných

Elity; aristokracie, oligarchové – slova, která evokují uzavřené (výlučné, „sociálně vyloučené“, jak nedávno vtipkovali autoři podcastu Škrty) světy. Světy bohatství, zvláštního druhu moci, a čím dál mizivější odpovědnosti. Snadno podlehneme iluzi, že mocenské elity jsou čímsi nevyhnutelným, soběstačným, ba věčným, že působí shůry, vklíněny do tradice a posilovány symboly. Ostatně na vytváření takového dojmu se vynakládají nemalé síly a prostředky.

aristokracieelitymocnerovnostoligarchie

01.04.2026 |redakce | editorial

Nadávat u piva nestačí

Říjnové re:vize míří podle mého soudu přímo k jádru problému, dotýkají se toho, co je pro odolnost (nebo dokonce pro přežití) naší společnosti nejdůležitější ze všeho: školství. Pestrá mozaika příběhů od středověku do dneška, jež naši autoři vyprávějí, ukazuje, že kvalitní vzdělávání bylo naprosto klíčovou otázkou v různých dobách i místech, šlo o základ pro lepší svět. Vyjevuje také, že je-li školství uchopené špatně, stává se z něj nástroj sebedestrukce společnosti.

dějinyškolstvíspolečnost

01.10.2025 |Ivan Foletti | editorial

Nevyzpytatelná hudba terénních záznamů

Dvoutaktní rytmus časopisu re:vize obvykle spočívá ve střídání tematické odstředivosti lichých čísel a dostředivostí čísel sudých, obkružujících konkrétní jev. Tentokrát, na začátku „nového roku“, technicistní metaforiku centrifugy či spirály opouštíme a jmeme se opatrně a zvědavě brodit spíše sedimenty času, hledajíce těžko zbadatelné body zvratu, „chvíle, kdy se rozpadne dosavadní řád“, jak to v rozhovoru čísla brilantně popisuje belgická spisovatelka Caroline de Mulder nebo v článku o exilovém autorovi Dmitriji Gluchovském rusistka Jitka Komendová.

časproměnazahálkazvuk

05.01.2026 |redakce | editorial