Tamhle v dáli je můj domov
Z arménských pasových razítek zmizel významný národní symbol
Vyrostla jsem s pohledem upřeným k hoře Ararat. Táta dospíval na jerevanském fotbalovém stadionu s výhledem na Ararat. Babička z města Masis vidí Ararat každé ráno a můj praděda na tom byl stejně. V celé Arménii je jen málo míst, odkud tato hora, nyní se nacházející na tureckém území, není vidět.
Mé dětské vzpomínky obsahují obrazy jako dopolední projížďku autem Lada 1200 ulicemi Jerevanu s výhledem na majestátní horu nebo vycházky na jeden ze sisianských kopců poblíž hranic s dnešním Ázerbájdžánem, kdy jsme při pokládání květů na hrob očima v dáli hledali zasněžený vrchol Araratu. Podobně je hora součástí každodenní reality mnohých Arménů. Abeceda se ve škole učí od A jako Ararat, před odchodem na vojnu se kouří cigarety s Araratem na přebalu, narození i smrt doprovází přípitek koňakem Ararat s horou na etiketě.
Hora Ararat, ale i její reprezentace, u nás vyvolává pocit domova. Německý filozof s židovskými kořeny Walter Benjamin upozorňoval, že fotografie má moc zpřítomnit již téměř zapomenuté vzpomínky. Pro Armény má silueta hory Ararat přesně takovou sílu. Mohou po dlouhá desetiletí žít mimo dnešní Arménskou republiku, ale každé zobrazení hory je vrací zpět. Podle Starého zákona na posvátnou horu Ararat po potopě světa doplul Noe na arše. To je pro Armény, již se hrdě nazývají prvním křesťanským národem na světě, významný historický moment. Mnozí z nich věří, že zbytky biblické archy stále leží na tomto vrcholu.
Nebezpečné obrazy?
Pocit hrdosti a sebeurčení, který Arméni při pohledu na Ararat dennodenně zažívají, se s 1. listopadem 2025 razantně změní. Letos v září totiž premiér Arménské republiky Nikol Pašinjan podepsal dohodu o změně designu stávajících arménských pasových razítek. Ty spolu s datem vstupu do země obsahovaly i lineární kresbu dvou horských vrcholků interpretovaných jako Ararat. Kresba v listopadu z razítek zmizí. Podle tureckých úřadů totiž zobrazení hory na razítkách lze vnímat jako projev arménských teritoriálních nároků na turecké území kolem hory Ararat. Arménský premiér spolu s vládní stranou letos souhlasili, že oficiální dokumenty kterékoliv země by neměly obsahovat jakékoliv „nebezpečné obrazy“.
Diskuse o odstranění piktogramu Araratu z pasových razítek mezi těmito dvěma zeměmi probíhá již několik let. Až donedávna vláda Arménské republiky před Tureckem stávající podobu razítek rázně obhajovala. Argumentovala historickými dokumenty představujícími Ararat jako historický symbol Arménie (mezi nimi například Vulgata, pozdně antický latinský překlad Bible, kde je Ararat nazván jako hora Arménů, nebo mapa Eremii Chelebii Kömürjiana z roku 1691 vyobrazující Ararat s Edžmiatsinskou katedrálou jako symboly Arménie), ale poukazovala i na symbol měsíce na vlajce Turecka, což doprovázela otázkou, zda si Turecko tímto způsobem nárokuje celý Měsíc (Turecko ostatně vyvíjí národní vesmírný program, jehož cílem je dosáhnout kontaktu s Měsícem do roku 2026).
Na seznam zklamání
Proč tedy arménská vládnoucí strana tureckému nátlaku ustoupila? Chtěla bych doufat, že se snaží přispět k vytvoření podmínek pro dlouhotrvající mír. Spíš se však snaží posílit ekonomickou soběstačnost Arménie pomocí turismu a provázanosti se Západem. Tuto na první pohled nepatrnou „proměnu oficiálního zevnějšku“ předcházely arménsko-ázerbájdžánská mírová dohoda zprostředkovaná prezidentem Spojených států amerických Donaldem Trumpem v srpnu 2025 a několik strategických jednání, která arménský premiér vedl s tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoğanem o normalizaci vztahů mezi Arménií a Tureckem, vzájemném obchodování a otevření hranic pro volné pozemní i letecké cestování mezi těmito dvěma zeměmi (zamezeno od roku 1993).
Odstranění kresby hory Ararat z arménských pasových razítek je tak podle některých pomyslnou první vlaštovkou na cestě ke stabilizaci vztahů mezi Arménií a Tureckem. Podle jiných jde o projev slabosti současné arménské vlády a premiérova naivního doufání ve férové chování Ankary.
Ať už odpověď leží na té či oné straně, jedno je nám s tátou při listování rodinným audiovizuálním archivem jasné: pohled na Ararat si mnoho Arménů s rokem 2025 zařadí do dlouhého seznamu zklamání. Zklamání z arménské vlády; zklamání z pokrytectví turecké garnitury; zklamání z nečinnosti světových velmocí, které v rukou pevně drží budoucnost menších světových hráčů.
Kdo ví, zda v budoucnu Arméni nebudou nuceni odstranit symbol hory Ararat z dalších produktů, či dokonce státního znaku. Jedno jim však nikdo vzít nemůže: pohled na jejich horu z domovních oken.
Autorka je historička umění.