Drony proti chrámu a kultuře
Kam to spadlo? číslo domu? které patro? Když je válka, poezie se mění v reportáž. Věžák je smrtelně raněn. Uprostřed zeje díra. A děsí pomyšlení, že tam ještě včera žili lidé.
Oděský básník Boris Chersonskij napsal tyto verše 10. června 2025, když ruská armáda v noci zaútočila 322 nálety na Kyjev a Oděsu. Během masivního ruského útoku zničila tlaková vlna také římsu na hlavní apsidě chrámu sv. Sofie v Kyjevě.
Chrám sv. Sofie je nejstarší budova ukrajinského hlavního města, pochází z první poloviny 11. století, z období „Kyjevské“ Rusi. Patří k nejcennějším národním architektonickým pokladům a v soupisu památek světového dědictví UNESCO je zařazena do první stovky. Poškozená fasáda chrámu a rozdrcená bílá omítka na zemi jsou hmatatelnými důkazy blízkosti útoku a připomínají daň, kterou si ničivá ruská invaze vybírá nejen na lidských životech, ale také na ukrajinské historické paměti a kultuře.
Je to poprvé od začátku války (února 2022), co katedrála přímo utrpěla škodu. Hned v září 2023 se o ni začal vážně obávat Výbor pro světové dědictví UNESCO a oficiálně ji zařadil na Seznam světového dědictví v ohrožení. V akutním nebezpečí je podle výboru celistvost památky, včetně interiérů, mozaik a fresek, zvlášť zranitelná je budova vůči tlakovým vlnám způsobovaným blízkými výbuchy. Současné poničení Svaté Sofie není kritické, avšak hrozba, kterou představují ruské drony, přetrvává. Některé z nich už málem zasáhly kříže na 76 metrů vysoké zvonici.
Ruská agrese se rozpíná za vojenské cíle a ruská vláda úmyslně útočí na kulturní dědictví: během téhož nočního náletu bylo kromě katedrály významně poškozeno Oděské filmové studio, založené v roce 1919, tedy nejstarší z filmových studií na území někdejšího Sovětského svazu. Zasažena byla skladiště i část historických filmových kulis.
Ve snaze „denacifikovat“ Ukrajinu cílí ruská armáda na katedrálu, která přežila poničení bombami za nacistické okupace, a hrozí tak, že zničí dědictví, které Rusko – označujíce se za následníka Rusi – často prohlašuje za své vlastní.
Autorka je historička umění.
Z angličtiny přeložila Karolina Foletti.