Hodnota života
Ačkoliv studie nikdy nebyla oficiálně publikována, vyvolala velkou kontroverzi. Je problematická mimo jiné i na úrovni metodologické: Schaltegger v ní analyzuje náklady způsobené kouřením, přičemž odlišuje „externí“ náklady, které pokrývá společnost, a náklady „interní“, které pokrývá jednotlivec. Do externích nákladů zahrnuje přímé výdaje na lékařskou péči placené ze zdravotního pojištění, ztrátu produktivity i škody způsobené s pasivním kouřením. Celkovou výši těchto nákladů odhaduje na 7,6 miliard švýcarských franků ročně. Z této sumy pak odečítá nejprve částky, které pokrývají přímo kuřáci a kuřačky (interní náklady), jako je spoluúčast na zdravotním pojištění či ušlé příjmy. Následně strhává to, co považují za „zisk“ pro společnost, především nevyčerpané starobní důchody a ušetřené částky za nevyužitou lékařskou péči z důvodů předčasného úmrtí. Po odečtení „ziskových položek“ Schaltegger odhaduje výsledné externí výdaje, které švýcarské společnosti tabakismus způsobuje, na 629 milionů franků ročně.
Tuto částku srovnává s příjmy, které stát získává z daní tabákových společností, jež činí 2,2 miliardy franků ročně, a dochází k závěru, že tabakismus pro švýcarskou společnost produkuje čistý zisk 1,6 miliardy franků ročně. Jinými slovy, předčasná smrt kuřáků a kuřaček je považována za ekonomicky výhodnou.
Z čistě ekonomického hlediska se tato argumentace může jevit jako logická. Spočívá ovšem na implicitním postulátu, že lidský život sám o sobě nemá hodnotu, ale počítají se jen finanční toky, které člověk generuje nebo po smrti generovat přestane. Pokud tuto argumentaci dovedeme do extrému, stává se absurdní. Měli bychom například v případě seniorů upustit od používání záchranných pásů v autech, protože jejich smrt by snížila veřejné výdaje? A máme snad považovat smrt za „výhodnou“, pokud ulehčí státnímu rozpočtu? Kromě toho, že je tento typ výpočtů sporný i z čistě ekonomického hlediska, opomíjí všechno, co má nekvantifikovatelnou hodnotu: mezilidské vztahy, ztrátu blízké osoby, utrpení i lidskou důstojnost.
Nepovedený pokus v Česku
Tento typ argumentace není nový. V roce 1999 si tabáková společnost Philip Morris objednala podobnou studii v České republice. Provedla ji poradenská firma Arthur D. Little, která též došla k pozitivní bilanci (5,8 miliard korun ročně) a podobně jako profesor Schaltegger počítala s „pozitivními dopady“, tedy s částkami, které stát ušetří na nevyplacených důchodech a na nečerpané zdravotní péči, jež umožnila předčasná smrt kuřáků.
V roce 2001 zpráva unikla na veřejnost a reakce byla okamžitá a masivní. Političtí představitelé, ekonomové, neziskové organizace i média odsoudili tento přístup jako hluboce cynický, někteří jej dokonce přirovnali k nacismu. Tváří v tvář vyvolanému pobouření bylo vedení firmy Philip Morris přinuceno se veřejně omluvit a uznat závažné pochybení.
Zneklidňující ticho
V případě švýcarské studie byla situace jiná. Text analýzy nikdy nebyl oficiálně publikován, přesto média závěry studie zveřejňovala. Citovala je v rámci debaty o občanské iniciativě, která usilovala o zakázání tabákové reklamy cílené na mládež. Implicitní poselství analýzy směřované k ekonomickým a pravicovým kruhům bylo jasné: omezení tabákového průmyslu by uškodilo ekonomice. Navzdory těmto argumentům bylo omezení reklam cílených na mladistvé v roce 2022 v referendu schváleno.
Nicméně citáty ze zmíněné analýzy vyvolaly jen málo reakcí. Objevilo se několik ojedinělých kritik, jež mířily zejména na cynický charakter argumentace či na absenci oficiálního zveřejnění studie, avšak ke skutečné veřejné debatě nedošlo.
Švýcarská společnost OxySuisse, která bojuje proti vlivu tabákového průmyslu, získala v rámci výzkumu propojení univerzit s tabákovým průmyslem od Luzernské univerzity rukopis analýzy profesora Schalteggera. V dokumentu se tvrdí, že profesor studii vypracoval soukromě, obsahuje však univerzitní logo. V únoru 2026 OxySuisse Schalteggerovu studii zveřejnila, a to v rámci obecnější zprávy, v níž poukazovala na rozsáhlou spolupráci mezi tabákovým průmyslem a švýcarskými vysokými školami: od roku 2019 více než polovina z 31 dotazovaných vzdělávacích a výzkumných institucí udržovala vazby s tabákovým průmyslem nebo jeho reprezentanty, úhrnem se jednalo o 29 případů spolupráce.
Zpráva OxySuisse vyvolala značnou mediální i politickou odezvu, studie profesora Schalteggera však zůstala poněkud mimo pozornost, zejména pokud jde o etické otázky, které otevírá.
Jiná doba, jiná země?
Kontrast mezi reakcemi na studii uskutečněnou v roce 1999 v České republice a na švýcarskou studii z roku 2020 vyvolává otázky. Jak vysvětlit, že podobná argumentace v jednom případě vyvolala mezinárodní skandál a v druhém prošla v podstatě bez povšimnutí? Máme za tím vidět geopolitické rozdíly? V zemi, jež byla západní Evropou vnímaná jako periferní, nastala bezprostřední pohoršená reakce veřejnosti, kdežto v zemi ležící „v samém srdci západní Evropy“ je obecně přístup k akademické instituci a diskrétnější?
První klíč k pochopení situace může poskytnout historický kontext. Na začátku nultých let interní dokumenty tabákových společností odhalily manipulační a dezinformační strategie tabákového průmyslu, což vyvolalo občanskou a mediální mobilizaci nejen v České republice, jíž se studie přímo týkala, ale také na mezinárodní úrovni, kde neziskové organizace vyjádřily kritiku v nejvýznamnějších médiích včetně New York Times, Guardian a CNN. V tehdejší atmosféře bylo lidem okamžitě zřejmé, čím cynické uvažování o „výnosnosti“ úmrtí je: brutálním zneužitím smrti za ekonomickými účely.
O pětadvacet let později se klima změnilo. Zdá se, že etické úvahy lze snadněji odsunout na druhou kolej ve prospěch ekonomických a mocenských zájmů. Neoliberální, nebo dokonce libertariánský proud (k němuž bezpochyby patří i institut, který na Luzernské univerzitě řídí profesor Schaltegger) získává vliv, aniž by to vzbudilo skutečnou kontroverzi.
Zásadní roli pravděpodobně hraje i specifická situace Švýcarska, které je známo svou stabilitou a diskrétností a jež přikládá ústřední význam ekonomickým zájmům. Sídlí v něm několik nadnárodních tabákových společností, což přispívá k jisté toleranci vůči tomuto odvětví, jež je často vnímáno jako důležitý ekonomický aktér. Tato spojitost se odráží také v politické sféře, kde se pravicové a středové strany pravidelně staví proti opatřením v oblasti veřejného zdraví.
Na mezinárodní úrovni je Švýcarsko často kritizováno za svůj přístup k prevenci tabakismu, který je považován za příliš benevolentní. Bývá dokonce označováno jako „popelník Evropy“ a v žebříčku zemí hodnocených v oblasti ochrany proti vlivu tabákového průmyslu se nachází na posledních místech. Je devadesáté deváté ze sta. •
Autorka je antropoložka.
Z francouzštiny přeložila Karolina Foletti.