Nenápadný rasismus

Když se řekne rasismus, většině lidí se vybaví předsudky, zesměšňující vtipy, nenávistné projevy nebo násilí vůči lidem jiné barvy pleti či etnické příslušnosti. Rasismus se ale může projevovat i méně nápadně – například nerovným přístupem k nezávadnému životnímu prostředí. Některé skupiny obyvatelstva jsou totiž systematicky vystavovány vyššímu znečištění ovzduší či pitné vody. Důvodem bývá mimo jiné dlouhodobá praxe umisťování továren, čističek odpadních vod nebo skládek do oblastí obývaných převážně ekonomicky slabšími menšinami. Právě tento jev bývá označován jako environmentální rasismus.

O jeho dopadech by mohli vyprávět také obyvatelé kdysi prosperujícího automobilového města Flint v americkém státě Michigan. V roce 2014 zde naplno propukla zdravotní krize způsobená kontaminovanou pitnou vodou. Kořeny této krize – která se později stala symbolem systémového rasismu na federální, státní i lokální úrovni – však sahají mnohem hlouběji, až do druhé poloviny 20. století.

V té době docházelo k dlouhodobému zneužívání moci ze strany místní samosprávy i velkých automobilových společností. Ty sice poskytovaly většině obyvatel zdroj obživy, zároveň však profitovaly z výhodných podmínek, které jim město nabízelo. S tichým souhlasem úřadů tak docházelo k postupnému znečišťování ovzduší i vodních zdrojů. Negativní dopady přitom neslo především černošské obyvatelstvo. V důsledku historické rezidenční segregace směli Afroameričané obývat jen vymezené části města – často v těsné blízkosti průmyslových závodů. Ekonomická situace navíc mnoha rodinám neumožňovala odstěhovat se do bezpečnějších částí města nebo jeho okolí. Obyvatelé těchto čtvrtí tak byli dlouhodobě vystaveni zdravotním rizikům, aniž by měli reálnou možnost situaci změnit.

Úspora, která změnila vodu v jed

Diskriminace obyvatel Flintu vyvrcholila v dubnu 2014, kdy vedení města ve snaze ušetřit finanční prostředky rozhodlo o změně zdroje pitné vody. Dosavadní dodávky z jezera Huron byly nahrazeny vodou z místní řeky Flint. Ta byla však po desetiletí znečišťována průmyslovým odpadem z automobilového průmyslu i zemědělskými splaveninami. Ironií zůstává, že za tuto vodu pochybné kvality obyvatelé města platili více než lidé v jiných částech země.

Situaci ještě zhoršoval zastaralý vodovodní systém a nedostatečná filtrace. Voda z řeky začala reagovat s potrubím a uvolňovalo se z něj olovo. Brzy se začaly objevovat první stížnosti obyvatel: voda měla nezvyklé zabarvení, nepříjemnou chuť i zápach.

Závažnější však byly zdravotní následky. Nejvíce ohroženy byly děti, starší lidé a chronicky nemocní obyvatelé. Ve městě bylo nahlášeno přibližně devadesát případů legionářské choroby, z nichž dvanáct skončilo smrtí. Lékaři zároveň zaznamenali nárůst nádorových onemocnění u dětí i zvýšený počet samovolných potratů. Otrava olovem se projevovala také kožními vyrážkami, vypadáváním vlasů a v některých případech vedla ke zhoršení kognitivních schopností u školních dětí.

Dvojí standard

Pitná voda se ve Flintu stala symbolem rasy, společenského postavení i moci. Zatímco chudší obyvatelé města byli vystaveni toxickým účinkům kontaminované vody, bohatší – převážně bělošské – obyvatelstvo předměstí mělo možnost zajistit si alternativní zdroj vody nebo instalovat účinné filtry.

Kontroverzní výjimku představoval automobilový gigant General Motors. Kontaminovaná voda totiž způsobovala korozi vyráběných automobilových součástek. Město proto firmě povolilo návrat k původnímu zdroji vody, zatímco obyvatelé Flintu museli kontaminovanou vodu používat dál.

Postoj místních i státních úřadů situaci ještě vyhrotil. Krize byla dlouhou dobu bagatelizována a političtí představitelé opakovaně odmítali připustit, že by dřívější úsporná opatření mohla mít rasový rozměr. Guvernér státu Michigan Rick Snyder dokonce veřejně slíbil, že bude po dobu třiceti dnů pít filtrovanou vodu z Flintu, aby prokázal její nezávadnost.

Zoufalé snahy obyvatel o nápravu přinášely jen pomalé a omezené výsledky. Teprve v roce 2016 – po dvou letech krize – byl vyhlášen stav ohrožení. Úřady byly následně soudem vyzvány, aby domácnostem poskytly účinné filtry a zahájily výměnu zastaralého vodovodního potrubí. Ani po letech však není situace zcela vyřešena. Někteří obyvatelé stále čekají na výměnu potrubí a mnozí se dodnes potýkají s finančními problémy, které krize způsobila – například se zabavením majetku kvůli dluhům za dodávky kontaminované vody.

Město Flint na jevišti

Události ve Flintu se staly inspirací také pro řadu umělců. V roce 2018 vzbudil pozornost televizní film Flint, který byl nominován na ceny NAACP Image Awards, Critics’ Choice Awards i Primetime Emmy Awards.

O několik let později, v roce 2022, vydala básnířka a rodačka z Flintu Sarah Carson sbírku How to Baptize a Child in Flint, Michigan (Jak pokřtít dítě ve Flintu v Michiganu). Autorka v ní čerpá z vlastních zkušeností a zachycuje každodenní život ve městě, kde se nedostatek čisté vody stal součástí reality. V témže roce publikovala fotografka a výtvarná umělkyně LaToya Ruby Frazier fotografickou esej Flint Is Family in Three Acts (Flint: Rodina ve třech dějstvích).

Téma vodní krize proniklo také na divadelní jeviště. Mezi lety 2018 a 2022 vzniklo několik her inspirovaných událostmi ve Flintu. Jako první měla premiéru hra Flint amerického herce a dramatika Jeffa Danielse. Pro Danielse však zdravotní krize představovala spíše kulisu pro příběh dvou manželských párů – jednoho bělošského a jednoho černošského –, které se potýkají s osobními, finančními i vztahovými problémy. Děj se odehrává během jediného odpoledne roku 2014 a podle divadelní teoretičky Juko Kurahaši se hra „spíše než na samotnou vodní krizi zaměřuje na rasovou a třídní předpojatost postav, které procházejí těžkým obdobím“.

Zcela odlišný přístup zvolila afroamerická dramatička Erika Dickerson-Despenza ve hře Collud wattah (2021, Barevná voda). Ta staví do centra dění samotnou krizi. Na příběhu tří generací žen z afroamerické dělnické rodiny autorka ukazuje dlouhodobou diskriminaci černošského obyvatelstva ve Flintu a zároveň přibližuje okolnosti vzniku vodní krize.

Protagonistky hry symbolicky ztělesňují nejčastější zdravotní důsledky kontaktu s kontaminovanou vodou – od kožních problémů a gynekologických potíží až po potrat či leukémii. Zároveň představují různé způsoby, jak se lidé s ekologickou nespravedlností vyrovnávají: od pasivního přijetí osudu přes obavy ze ztráty zaměstnání, které v případě jedné z protagonistek vedou ke spoluúčasti na páchaném bezpráví, až po aktivismus a snahu domoci se spravedlnosti.

Další divadelní zpracování přinesl v roce 2022 dramatik Josh Wilder ve hře Wrong River (Špatná řeka). Ta rovněž vychází z autentických osudů obyvatel Flintu. Sleduje černošskou rodinu, jejíž dítě onemocní v důsledku otravy olovem, a ukazuje, jak hluboko do každodenního života i finanční stability rodiny může environmentální katastrofa zasáhnout.

Flint jako varování

Krize ve Flintu není pouze kapitolou z nedávné historie jednoho amerického města. Stala se varovným příběhem o tom, jak snadno mohou být základní lidské potřeby – jako je přístup k čisté pitné vodě – podřízeny ekonomickým rozhodnutím a politickým zájmům.

Zároveň ukazuje, že environmentální problémy nelze oddělit od sociálních a rasových nerovností. Tam, kde se protínají chudoba, historická segregace a politická marginalizace, totiž často vzniká prostředí, v němž jsou některé skupiny obyvatel vystaveny větším zdravotním i ekologickým rizikům než jiné.

Právě proto se příběh Flintu stal nejen předmětem politických debat a soudních sporů, ale také zdrojem inspirace pro umělce, spisovatele a dramatiky. Jejich díla připomínají, že za statistikami o kontaminované vodě stojí konkrétní lidské osudy – rodiny, děti a komunity, jejichž každodenní život byl krizí zásadně poznamenán. •

Autorka je amerikanistka.